neděle 2. října 2011

Jak jsem si myslela, že jsem (orientační) borec a nakonec jsem zase byla poslední


Tak přišel další čtvrteční trénink. Běželo se v kampusu školy, okolo radničního rybníka a ve školní bažině. Zvolila jsem dlouhou trať (3,5 km a 25 kontrol).  Měřítko bylo tradičně zvrhlé 1:4000, což naštěstí při tomhle sprintu nedělalo neplechu.
První tři kontroly pěkně v kampusu za udivených pohledů nic netušících studentů a kantorů, pak povinný přeběh k parku u radnice (semafor, no), kontroly 4 až 13 a přes moct zpět ke škole. Naše vypečená budova přírodních věd, Askja, je od hlavní silnice oddělena močály, které se dají obejít buď po chodníku, nebo se dají projít po haťovém chodníčku. Obojí je ovšem pro sraby a tak postup haťový chodníček jen křižoval. Kontroly typu „pod mostem pod mostem“ a „vlhká jáma v bažině“ mi udělaly radost. Fakt, příjemné zpestření ale vzhledem k tomu, že lilo (už několik dní a teď taky), tak to bylo jedno. Pár dalších kontrol v kampusu a cíl. Borcovní pocit, že 37 minut je na 3,5 km a 25 kontrol pěkný, mi vydržel do pátku, než jsem zjistila, že jsem 6. z 6. Tak vám nevím, jestli si na mistráku nemám raději zvolit nějakou z nesoutěžních kategorií...

Žádné komentáře:

Okomentovat