Oprávněně se divíte, kdo je ten Páll a proč mu patří tolik díků. Pálli je chlapík, co mi půjčil kolo
"na jak dlouho budu chtít". Díky tomu jsem si nekoupila lítačku, z
čehož mám střídavě radost (když je pěkně), nebo toho lituju (to když je
hnusně).
Do školy tak jezdím na kole (skoro šest km jen tam) a občas když fouká,
tak je to záhul. Když nemám školu, stejně jedu nejmíň stejně daleko,
abych se dostala do města (i když obchody máme i u nás :-). Když je
slušně, ještě odpoledne vyrážím na menší projížďky.
Zatím jsem jela třeba na Seltjarnes, západní výběžek reykjavíckého poloostrova, abych sebrala pár kešek, zmokla, pokochala se majákem, zanadávala si, že jsem se nekoukla, kdy je příliv (protože samozřejmě příliv byl a já nemohla k majáku a tím pádem ani ke kešce) a taky abych si cestou domů nakoupila ;-)
Fotky zde.
Kolo jsem vzala i do parku v Laugardaluru, kde příroda usilovně dokazovala, že podzim je tu. Ptáci řvali, jeřabiny a šípky se červenaly, botanická byla pěkná (ožrala
jsem jim angrešt - beztak byl přezrálej) a park taky. Kromě toho jsem
si stihla koupit úžasný svetr, ale o tom jindy. cestou zpátky jsem si
našla prima místo na pozorování polární záře, jen škoda, že zatím žádná
další nebyla :D
Fotky tady.
Neodradilo mne ani pošmourno (ale jak jsem si pak zanadávala) a tak jsem vyrazila na severní pobřeží poloostrova. Samozřejmě se počasí nezlepšilo, naopak. Ale nasbírala jsem si na pláži škebličky, viděla tuleně (fakt!) a konečně pochopila, na co jsou ta kovová udělátka
po parcích. Frisbígolf - jasný, ne? Jak se to tu proboha v tom větru
hraje? Pravda, jednou jsem viděla nějakou rodinku v parku u Skipholtu,
jak zmateně metá létajícím talířem po trávníku, což byl patrně ten
frisbígolf. Pište si za uši, tohle musíme na oddíle vyzkoušet! Vypadá to
bombasticky.
Mokré fotky tu.
Kromě toho jsem se vydala do Kópavoguru, což je část Velkého Reykjavíku
kousek za čtvrtí, kde bydlím. Mají parádní kostel, který má připomínat
operu v Sydney a někomu připomíná logo Mekáče. Taky jsem odlovila dvě
kešky a koupila rajčata :-) Jo a objela jsem celý ten pidipoloostrov a
konečně našla přátelskou kočku.
Fotky jsou tady.
Protože ovšem bylo již tradičně hnusně, výlet jsem ve velkém stylu a
taky v rozšířeném rozsahu zopakovala hned druhý den, kdy bylo mnohem
lepší počasí. Kostel
vypadal v pěkném počasí docela zajímavě, nicméně neomezila jsem se jen
na Kópavogur. Zajela jsem si i do části, která se jmenuje Garðbær. A pak ještě dál, do Álftanes, které leží na poloostrově s jezerem. Tam je i Bessastaðir, kde bydlí prezident. A já jsem ho potkala, sice byl v autě, ale co :-) Kostel v Garðarholtu se ukázal jako dobrá volba a poblíž se pasoucí koně
mi udělali radost. Pak už jsem jen sjela do Havranfjörðuru a dojela
zpět domů. Protože to byl jediný den, kdy jsem zapomněla doklady,
stavěli mě policajti, ale vlastně nic nechtěli a jen se divili, že tudy
někdo jede na kole. (Jezdím ve své ošklivé červené helmě, oranžové
svítivé vestičce se světly, odrazkami... jako debílek, ale je mně
vidět). Na výletě jsem ujela skoro 30 km a to nepočítám školní
dojíždění, takže paráda.
Komplet fotky opět na Rajčeti.
Jsem zvědavá, jak budu jezdit teď, když se ochladilo. Windstopperové
rukavice hřejí málo a teplé rukavice profouknou. Ne, do sebe se nacpat
nedají. Že by byl čas udělat si radost a koupit si nové? Nebo je čas na
otužování?
Žádné komentáře:
Okomentovat