Tak sezóna je (bohužel) za námi a tak je třeba to uzavřít.
---
Po orienťáku v kampusu byl orienťák v Heiðmörku. Lýsingarathlaup, což
znamená velká "kolečka" okolo kontrol a nutnost číst popisky i mapové
značky, znamenal, že to pro mně bude normální závod, na tohle já si čas
udělám vždycky :-)
S Danou jsme postavily start a slíbily sebrat kontroly. Mezitím jsem
vyrazila na dlouhou trať. Postup na první kontrolu a hned nejhorší čas,
pěkná ostuda, ale zas jsem viděla rjúpu (bělokur), takovou tu hnědou
slepici, co se začíná přebarvovat do bílého peří. Pak se mi dařilo o
něco líp, jen jsem za třetí kontrolou vzala úplně blbý směr (ne, lávová
pole mi nejdou) - ale za odměnu přede mnou vzlétla další rjúpa. Pátá
kontrola mě rozčílila, nemohla jsem ji najít, šeřilo se a nechtěla jsem,
aby ostatní museli čekat a mrzli, tak jsem se na ni po delším hledání
vybodla. Zbytek byl až na blbě zanesenou sedmou kontrolu OK.
V cíli jsem samozřejmě strašně dlouho čekala na zbytek a mrzla (to jsem
tu pětku ještě mohla hledat) a pak jsem s Danou vyrazily posbírat
lampiónky. I tu blbou pětku jsme našly (já jí našla), byla jsou od ní
necelý metr, nechápu, jak to, že jsem ji předtím nenašla. Holt jsem
trouba. Obzvláště výživný byl sběr lampionů na lávě ve tmě s jednou
baterkou... Ale tohle se mi líbilo a ty výhledy na zasněžené kopce!
---
O víkendu byl závod v Mosfellsbæ. Jela jsem tam nějakých 15 km na kole
podle pobřeží, paráda, fakt pěkné výhledy a všechno. Po závodech jsem
chtěla jet ke kopcům a dát si malý trek, ale nebylo mi přáno. Závod byl
pěkný, svižný, 20 kontrol na 4,3 km a pěkná mapa. Tohle mi sedlo. Jen
brod mezi 18. s 19. kontrolou mi trochu zkazil plány na odpoledne, říčka
nebyla ani mělká, ani úzká a ani teplá. V cíli jsem vyždímala ponožky,
prohnala psa Nera (co vypadá trochu jako Nýwa), převlíkla kalhoty a
vyrazila. Nicméně za chvíli mi omrzaly prsty u nohou, tak jsem se jen
stavila u kostela Lágafellskirkja a šupala domů.
---
Obligátní čtvteční trénink byl v pidiparku Klambratún, takový pěkný
sprint. 15 kontrol na 2 km, skoro všechny mezičasy odpovídaly umístění a
tak jsem byla spokojená a šla si zaplavat (to taky stálo za to).
---
A pak to přišlo :-) Mistrovství Islandu v orienťáku. 19 kotrol. 5,7 km. A zas jsem byla poslední.
Nicméně vedla jsem si dobře na prvních 4 kontrolách jsem předběhla i
dobré chlapy, ale pak se za mnou objevila budoucí vítězka a obhájkyně
titulu Dana, zazmatkovala jsem a bylo to v loji. Další postupy až do 13.
kontroly docela šly, ale pak jsem udělala chybu, musela nabíhat na
kontrolu znovu a ta pitomá čtrnáctka mě stála poslední zbytky sil. Ale
závod to byl parádní, krásná mapa, dobrá trať. Hlavně tohle jsou jedni z
mála Islanďanů, co vypadají, že si se mnou fakt chtějí povídat, moc
jsem si to užila. A pak se grilovalo, baštily se buchty (taky jsem
pekla) a pilo kakao (jo, kakao po párkách, to je tu normální). Nakonec
jsme dostali medaile (slyšíš to, Jirko, máš v oddílu medailistku z
mistrovství, koho zajímá, že jsme byly jen tři?), posbírali kontroly, a
uklidili chatičku půjčenou od skautů. Dokonce jsem se ani moc
nezmrzačila, jen se mi prima rozležely ty naraženiny z kola.
Takže, prosím pěkně, všimněte si, že jsem byla třetí na mistrovství a mám svojí první medaili z orienťáku!!!
Fotky na Rajčeti
Na oddílovém Flickru
A pro ty, co to dočetli až sem, ještě video
k pobavení. Jak jsem se dostala až do večerních zpráv a nevěděla kudy
kam. Milé děti, takhle ne, nejdřív koukejte do mapy a myslete, pak teprv
vbíhejte do záběru.
Žádné komentáře:
Okomentovat