Tak doplňuji poslední srpnový rest :-)
Na konci srpna se v rámci Úvodu do geologie a geografie Islandu konala
exkurze na jih a jihovýchod Islandu. Sice tam bylo asi tak stokrát víc
geologie, než geografie, ale bylo to supr. Tak stručně o tom kde jsme
byli, co jsme vděli a jaké to bylo.
---
První den jsme se sešli před budovou přírodních věd, nasáčkovali se do
autobusu a vyfasovali geologické mapy Islandu. K tomu jsme měli půjčené
apartní žluté bezpečnostní vestičky s logem školy, bez kterých jsme
pomalu nesměli ani vystrčit nos z autobusu. Ármann, začal mluvit hned,
jak jsme vyjeli a mluvil skoro pořád. Na asfaltkách se poznámky psaly
pěkně, na šotolince nebo výmolech to bylo o poznání veselejší.
Minuli jsme Esju, červené krátery, geotermární elektrárnu a frčeli po
Ring Road na východ. Ze severoamerické tektonické desky jsme se tak
přesouvali přes mikrodesku Hreppar na desku eurasijskou. Cestou přes
Hveragerði jsme řešili soustavu zlomů, která tam probíhá a zemětřesení,
které tam bylo v roce 2000 a otevřelo nové geotermální pole. A taky jsme
si zastavili na vyhlídku na Vestmany.
Během jednoho dne jsme mluvili o spoustě sopek, jako je Hekla,
Eyjafjalljökull nebo Katla. Řešily se i erupce - Laki a taky nedávný
výbuch Grímsvötnu. Udělali jsme si krátkou procházku s výhledem na Heklu
(1491 m n.m.) a dostali výrazně doporučeno, abychom na ni nelezli i
když je to docela jednoduché. Tlak pod Heklou se totiž neustále zvětšuje
a už je vyšší než byl při posledním výbuchu. Problém pro výstup na
Heklu je v tom, že první známky toho, že k něčemu dojde se objeví v čase
kratším, než je potřeba na sestup... Hekla je po Grímsvötnu a Katle
třetí nejaktivnější islandský vulkán a naposledy vybuchla v únoru 2000 -
přičemž už je připravena k nové erupci.
Jeli jsme přes spoustu sandurů, výplavových plošin před ledovci, kde se
povalují obrovské kameny přinesené jökulhlaupy, velkými povodněmi,
které vznikají, když pod ledovci bouchne sopka. Nesou velké množství
vody, ledu, bahna a kamenů, strhávají silnice a mosty a jsou pěkně
rychlé. Stavěli jsme i u mostu, který byl stržený letos (9.6) při
relativně malém jökulhlaupu (malá exploze Katly pod ledovcem)- byl v
pravém úhlu od nového mostu a pěkně zdeformovaný, jökulhlaupy mají
nepředstavitelnou sílu.
Stavěli jsme u Seljalandsfossu, 65 m vysokého vodopádu, který se dá
obejít kolem dokola a taky je to prima místo na oběd :-) Vodu bere z
Eyjafjallajökullu (1666 m n. m.). Stavili jsme se v muzeu v
þorvaldseyri, kde je expozice o výbuchu tohoto vulkánu v roce 2010. Celé
muzeum je vlastně pár infopanelů a film o erupci, ale je to docela
pěkná podívaná.
Pěkná zastávka byla na Dýrhólaey, útesu s dírou skrz na skrz. Dřív to
byl podmořský vulkán a dnes je to hlavně místo, kde žije velké množství
ptáků. A je to nejjižnější bod Islandu - 63°23’N, kromě toho tu je
maják, černé pláže a krásný výhled na ledovec Mýrdalsjökull, který
přikrývá Katlu.
Potom jsme jeli přes pláně Mýrdalssandur a Međallassandur, kde se
klikatily řeky z Mýrdalsjökullu (a kde byl ten posunutý most, jak jsem
psala výš) a těšili se na večeři a program v ubytování kousek od
Kirkjubæklausturu. Naskládali jsme se do pěkných chatek, jedna skupina
vařila večeři a druhá připravila shrnutí dne. Pak jsme padli do postelí
jak zabití...
Fotky tady, ale ty už jste si určitě prohlédli mnohem dřív.
Žádné komentáře:
Okomentovat