Zobrazují se příspěvky se štítkemGeografie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemGeografie. Zobrazit všechny příspěvky

středa 14. března 2012

Střípky ze školy - Dante's Peak


Po smršti šílených vulkanologických úkolů od Freysteinna jsme včera na cvičení povinně sledovali film Dante's Peak (česky Rozpoutané peklo, 1997), který jste taky už určitě viděli v televizi. I když je to údajně geologicky nejlepší filmové podání erupce (tady inspirované erupci Mt. St. Helens), tak jsme se u toho strašně nasmáli.  Jako poznámku na okraj si dovolím, že někdy by bylo prima dát tomu anglické titulky, ale pravda, že tady nevadilo, když člověk nechytl každé přídavné jméno :-)
Protože jsem měli za úkol ve filmu hledat co je dobře a co špatně, tak se tu rovnou rozepíšu a půl úkolu bude hotovo. Normálním smrtelníkům nechci kazit zážitek, takže tady máte fotku cool geologa (jasnej důvod, proč lidi studujou geologii, že jo) a geografové si můžou počíst i pod obrázkem. Jo a pozor, prozradím vám děj, takže pokud jste to neviděli, tak se na to nejdřív podívejte a a pak to teprv čtěte, ať vás neochudím o zážitek.
Pro ty, kteří nechtějí číst rozpitvaný děj, je tu soundrack. Podle názvů písniček stejně budete vědět všechno, co se událo:
Soundtrack John Frizzell: 1. Main Titles [5:30] ,2. The Close Call [1:43] ,3. Trapped In the Crater [5:03] ,4. On the Porch [2:31] ,5. The Evacuation Begins [4:12] ,6. The Helicopter Crash [1:28] ,7. Escaping the Burning House [2:32] ,8. Sinking On Acid Lake [2:37] ,9. Stuck In the Lava [1:44] ,10. The Rescue [3:05] (©csfd.cz) Jasný, ne?
©images4.fanpop.com

Celý děj se odehrává ve fiktivním městečku Dante's Peak ležícím v Kaskádovém pohoří na západě Ameriky. Ústřední postavou je vulkanolog Harry Dalton (Pierce Brosnan, samozřejmě, že geologové jsou hezcí, chytří a vtipní), který přišel před čtyřmi roky o svou snoubenku, kterou zabila sopečná puma při výbuchu jakési kolumbijské sopky.
Vzhledem k tomu, že sopka nad městečkem vykazuje malé změny v aktivitě, vysílá USGS (U.S. Geological Survey) Harryho do Dante's  Peak, aby zjistil co se děje. (Jo, určitě by poslali toho nejlepšího vědce, kterého mají, dali mu s sebou minimum vybavení a pak mu ještě nevěřili.) Městečko získá ocenění   "Druhé nejlepší město k životu s populací pod 20 000 obyvatel" a mezitím se dva turisté uvaří v horkém pramenu na úbočí sopky (Álo, Honzo, už se se  mnou těšíte do termálních bazénků? Kupodivu ten film zas až tak nelže. Horké prameny opravdu mohou prudce změnit teplotu, ale většinou to souvisí se systémem puklin, kterými je přiváděna voda na povrch - a rozhodně to nemusí souviset s erupcí, spíš to předpokládá zemětřesení) Jen teda nechápu, proč se v tom filmu ten pramen rozžhavil do ruda :-D - nebo že by filmaři čekali lávu těsně pod povrchem?
Harry a Rachel, starostka Dante's Peak jedou k chatě Racheliny ex-tchýně u jezera i s Rachelinými dětmi- pH v jezeru poklesne na 3,5 (Pro představu, takhle kyselý je džus z pomeranče. Nicméně ta jezera mohou být i kyselejší.). Cestou se staví vykoupat v horkém prameni a ten bystrý geolog si všimne, že voda bublá a zabrání jedno dětí, aby tam skočilo. A taky najdou ty uvařené turisty. Ze země vyvěrá oxid uhličitý a tak děti najdou i chcíplé veverky. (CO2 se hromadí v půdě a kromě "přízemních" zvířat může zabít i stromy - otrava kořenového systému. Ale (!) tohle je plyn, který uniká z magmatu, které může být kilometry pod povrchem a rozhodně nemusí být na cestě k povrchu. Takže Pierce krapet přehání, když vykřikuje "že to může bouchout kdykoliv")
Bystrý geolog Harry, teď už i zachránce lidského života (žádný div, že se Rachel líbí ;-), svolá setkání, aby město upozornil na případné nebezpečí, ale jeho šéf Paul to na základě svých skutečností zlehčuje. Paul a jeho tým dva týdny monitorují veškeré dění na hoře, ale nic se neděje. Poslední večer před odjezdem týmu je Harry u Rachel doma a z kohoutku začte téct rezavá sirná voda. Zjistí, že celý vodní zdroj je kontaminovaný oxidem siřičitým a Harry vzbudí Paula - teď už má důkaz, že se něco děje. Paul se rozhoduje pro evakuaci města. (Normálně o sobě sopka dává vědět pár let nějakým drobným nepokojem, než se fakt rozjede, ale je pravda, že třeba Mt. St. Helens o sobě taky dala vědět jen s předstihem dnů/týdnů a tak není ten fofr, který Dante's Peak předvádí, až tak úplně od cesty).
Během informační schůzky k evakuaci, ta kterou samozřejmě Rachelina ex-tchýně nedorazila, začne erupce a nastává panika. Silné otřesy ničí budovy, silnice, padá silniční most, kostel a na město se snáší popel. Harry a Rachel jedou pro děti, ale dům je prázdný a na stole vzkaz, že děti vzaly auto (Já doteď nevím, který pedál je který, ale ty děti, kterým bylo rozhodně míň, jak deset, to zcela zjevně zvládly. Měla bych se stydět.) a jely pro babičku.
První erupce
Seismometry ukazují řadu menších erupcí a čas do hlavního výbuchu se zkracuje. Most je zablokovaný a tak Harry a Rachel v jeepu brodí řeku, málem se utopí, ale nakonec dojedou k chatě u jezera. Mezitím se snáší čím dál víc popela, město je skoro evakuováno. Ruth, babička dětí, odmítá odejít, navíc jim uteče pes, ale lávový proud, který popálil chatu, je všechny přesvědčí, že je na čase zmizet. Protože cestu zpátky zablokoval sesuv (nebo tak něco a mám pocit, že jim všechna auta stejně smetla láva) rozhodnou se v kovové loďce přejet na druhou stranu jezera.

Jezero je plné mrtvých ryb, je tak kyselé, že jim během pár minut sežere loďku a taky lodní šroub a Harry si obalí ruku oblečením a  snaží se dopádlovat ke kraji. (No, víte, že nejsem technickej typ, prostě jim zmizela vrtule od motoru :-D Zajímavý je, že zatímco voda rozežírala kovovou pramici, Pierovi Brosnanovi ruku i s mikinou nesežrala. A nesežrala ani ty ryby. Mimochodem, kyselá voda fakt rozežírá kov, ale přece jen, když hodíte rezavej hřebík do coly, vydrží tam dýl než Piercola loďka na jezeře.) Nakonec se obětuje babička Ruth, skočí do vody a zatímco jí kyselina žere nohy, loď dovleče k molu. (TOHLE! To je ten kus, který si pamatuju z domácího sledování. A neříkejte, že vy ne!) Všech pět se jich pomalu přibližuje krajinou pokrytou popelem k městu, ale po cestě Ruth umírá.
Mezitím je celý tým z USGS se zbytkem obyvatel evakuován armádou, Paul ještě varuje Harryho rádiem, že co nevidět nastane hlavní erupce, a pak mizí z města. Všichni se dotanou na druhou stranu řeky, ale Paul jede poslední a velká voda ho vezme i s mostem. (Hora měla na vršku sníh - teda alespoň na většině záběrů - a jak je teplo, tak to taje a vznikají mj. bahnotoky-lahary.)
Harry později na stanovišti rangerů vezme auto a veze všechny pryč. Cestou jednak zachrání toho ztraceného psa (Jak se tam proboha dostal?!) a přejede autem lávový proud. (Hoří mu pneumatiky, má v autě děcka i s mámou a on prostě v tom hořícím autě s plnou nádrží jede přes lávovej proud, normálka, ne?)
Autem přes lávový proud a pak dál :-)


 Dole ve městě se Harry staví v kanceláři USGS pro NASA lokátor - "to se může hodit"- a jako zázrakem tam jeden z notebooků funguje a upozorňuje na katastrofickou erupci.
Naskočí zpátky do auta a ujíždí před pyroklastickým proudem. (Tady za něj nejspíš řídí Chuck Norris, protože jinak nechápu, jak dokázal jet polorozbořeným městem rychleji, než jak postupoval pyroklastický proud. Pro pochopení absurdity celé situace - pyroklastické proudy se mohou pohybovat v řádek stovek kilometrů za hodinu...)
Každý správný geolog samozřejmě řídí auto rychleji, než postupuje pyroklastický proud :-)

Jako zázrakem vjedou do staré štoly, přežijí a jdou se schovat dál do štoly, kde má jedno z dětí svojí skrýš. Zatímco se Harry vrací k autu, aby zapnul lokátor, spadnou dva závaly. Harry je zraněn (Tady přichází záběr na ránu a následuje unisono znechucený povzdech celé třídy. Docela změna proti výbuchům smíchu během toho, jak Pierce pádluje kyselinou a jak na městečko padají sopečné bomby a pumy.), ale přesto dokáže lokátor zapnout.
Po nějaké době (den-dva) je samozřejmě Harry zachráněn, během chvíle jsou zpoza dvou závalů vysvobozeny i děti, Rachel a samozřejmě pes, jinak by to nebyl ten správný happy end.
***
Upřímně - bez toho úkolu by to byl trapný akční film, ale takhle jsem se fakt pobavila a navíc, kdy jindy se můžete takhle otevřeně vysmát filmu za podpory spolužáků a učitele?! Navíc kupodivu nebyl zas až tak úplně geologicky blbě.
Jestli mi na podzim na praxi vyjdou "ohrožení a rizika" je mi jasné, co zkusím s těmi většími dětmi provést v rámci oživení hodin a zeměpisného semináře...

Střípky ze školy - Walter the Mafic/Felsic Kitty


V boji s cvičením z vulkanologie jsem našla další perličku. Ta je, pravda, trochu geologická. Že by se naše budoucí kočky jmenovaly Černozem a Podzol?
© pitt.edu

úterý 17. ledna 2012

Nový semestr - nové výzvy

Tak je tu nový semestr. Glacial Geology, Volcanology, Quatenary Environments a další výzvy.
Glacial Geology mě nadchla! Ledovce! Kary! Eskery! Dynamická geomorfologie v praxi. Pětidenní exkurze k ledovcům, kde jsem nikdy nebyla je dobrým důvodem ke koupi krásné (a patřičně drahé) učebnice. Já se snad budu učit ráda :-)
Quatenary Environments je předmět s referáty, prezentacemi, esejemi a úkoly, bohudík bez zkoušky. Kvartérní věda je krásná, ale byla by krásnější, kdyby snivá doktorandka uměla anglicky alespoň jako my nebo se snažila o výklad a nikoliv čtení slidů.
Vulkanologie mě čeká zítra, docela se na všechny ty sopky, lávy, magmata a jiná žhavá témata těším. O něco méně jsem nadšená z přepokládané nutné koupi nepříliš levné učebnice. Ale Katla, Hekla a další čekají, tak honem do toho!
Dalším předmětem, který jsem měla zapsaný, byly Geothermal Resources. Čekala jsem leccos, ale realita byla úplně jinde. Chlapík, přednáší tak, že píše na tabuli, nás to nutí opisovat a zásadně odpovídá na jiné otázky, než ty, které jsme položili. Geotermální energie je prima, ale mě spíš zajímá, jak to vzniká a funguje, než jak to vytěžit. Je to zajímavé, ale referáty na témata obskurnější než Sládkova metoda součtových řad (kolegové vědí) prostě psát nebudu. Takže: Geothermal Resources.
Co teď? Přece se nebudu flákat. Tak mám rozjednanou francouzštinu, kde se chci pokusit o revival. Kdysi jsem četla Malého prince v originále, tak to zvládnu znova, ne? Snad se mi to vleze nějak dobře do rozvrhu. Juch, jsem na sebe pyšná už jenom proto, že jsem se konečně po letech ignorace francouzštiny rozhoupala... Navíc k Self-Directed Study II (nejsem blbec, né?), kdy se chodí na konzultace a skupinová sezení (skupinky po 5 slibují intenzivní výuku) a tak vůbec. Lidi, já se těším!
Možná tam ještě znova přihodím Aktuální dění v geologii (Seminar on Current Events in Geology), pokud se mi nebude krýt s fráninou...

Shrnuto:
  • 5 předmětů
  • 32 kreditů
  • 5 dní  v týdnu ve škole (3x od 8:20, 2x od 10:00)
  • 5-7 dní v terénu
  • jedna nadšená holka s knížkou o ledovcích na klíně.

středa 26. října 2011

Introduction to Geology nad Geography of Iceland - Field trip (IV.)

Ráno jsme se začali pomalu vracet na západ, minuli jsme Jökulsárlón a zastavili u laguny před Fjallsjökullem. Ta se mi fakt líbila, žádné davy a turistická udělátka, jen hora s ledovcem a  jezerem s krami.
Další zastávka byla na farmě Bær, která byla v roce 1362 pohřbená v popelu z výbuch Öræfajökullu. A konečně jsme vykopali v říčním břehu profil, krásně byly vidět vrstvy půdy, tefry, popela a další.
Podstatnou část dne jsme jeli mezi lávovými proudy Laki (1783-4), za kterými nás čekal další profil s desítkami vrstev půdy, tefry a bůhvíčeho ještě, to bylo úplně fascinující.
Ještě jsme slezli do trhliny Eldgjá, kde je vodopád Ófærufoss, a sbírali obsidián na Kirkjufellu na cestě do Landmannalaugaru. Přebrodili jsme s autobusem pár řek, řešila se půdní eroze a pak už jsme byli v Landmannalaugaru, duhových ryolitových horách, největší islandské kaldeře (vulkán Torfajökull). Bylo by pěknější, kdybych zrovna tady neměla službu na vaření, ale i tak to byla paráda. Ugrilovali jsme společně jehněčí kýtu a v noci se koupali v teplém bazénku. Jo a potkala jsem tu jednoho z tělocvikářů Honzů, co s námi sjížděli Slovenské řeky :-)
---
Poslední den jsme se cestou z Landmannalaugaru stavili u kráterového jezera Ljóti Pollur ("Hnuská kaluž"), u hydroelektrárny Hrauneyar jsme okukovali polštářovou lávu vzniklou pod ledovcem, přejeli jsme zas mikrodesku Hreppar a stavěli u zrakonstruované středověké farmy v þjórsándalduru.
Zastávka u Geysiru a Strokkuru byla obligátně mokrá - lilo a lilo a lilo a focení bílého gejzíru proti bílé obloze nepotěšilo. Pěkná byla zastávka u vodopádu Faxi a v þingvelliru...

Introduction to Geology nad Geography of Iceland - Field trip (III.)

S přesně dvouměsíčním zpožděním vkládám i záznam třetího dne exkurze :-)
Dnes jsme vyjeli z kvartérních vulkanitů a přesunuli se do terciérních formací (4-6 Ma). Pro nezasvěcené: šutry na východě jsou starší :-) V Mýraru jsem fotili splazy Vatnajökullu – Skálafellsjökull, Heinabergsjökull a Fláajökull. Byli jsme nucení pochválit žíly a gabrové intruze v kopci Rauđaberg, ale mnohem víc nás zaujala značka "pozor sob" - ale bylo moc brzo na to, aby sobi scházeli dolů k pobřeží, takže jsme žádného neviděli.
Drahnou dobu jsme objížděli horu Ketillaugarfjall a pozorovali bambilión žil a intruzí a geologických specialit  typu "interesting mixture of granite injecting to basalt" a jiné perly, nad kterými jásala jen skupina nejzarytějších geologů, my ostatní ("to je pěknej šutr") jsme se nechali poučit a pak jsme fascinovaně čučeli na velké vlny na pobřeží. Zajímavá byla ještě exkurze na sills, intruzivní tělesa v lávových vrstvách - a byl tam odtud pěkný výhled :-)
Kodrcali jsme se k Hoffelsjökullu (splaz z Vatnajökullu, překvapivě), kde jsem si kromě oběda udělali malou procházku. Přes gabrové kopečky ohlazené ledovcem (mimochodem, striace se pěkně blbě fotí) jsme šli na vyhlídku, diskutovali o ústupu ledovců a o mizejících řekách nebo glaciizostázi.
Na závěr dne jsme jeli do Höfnu, kde je od roku 1930 nový přístav, a šli do Ledovcového muzea. Večer ve škole jedna skupina vařila jakýsi druh tlustých islandských párků (za lahůdku je teda fakt nepovažuju) a my jsme prezentovali dnešní den.

Introduction to Geology nad Geography of Iceland - Field trip (II.)

Druhý den nás čekala další nálož v podobě nových geologických termínů v angličtině a nonstop mluvení Ármanna (ještě, že druhý učitel, Páll, tolik nemluví).
Hned po ránu jsme vyrazili k souvrstvím, kde se střídaly lávové proudy s vrstvami z jökulhlaupů a potom jsme se přesunuli k nádherným čedičovým sloupům Dveghamrar, kde byly vidět oba druhy tuhnutí (vlhké i suché). Mluvilo se o inverzním reliéfu, který je tu vlastně všude. Lávy vyplnily údolí a časem eroze zničila kopce okolo a tak se z údolí plných lávy staly najednou hory.
Courali jsme se v lávovém poli z výbuchu Laki (1783-4 n.l.), nakukovali do různých zákoutí (lava rise pits) a bořili se v popelu z Grímsvötnu (někteří ho i jedli, že, Péťo). Přejeli jsme největší (1000km2) a nejaktivnější sandur na Islandu, Skeiđarársandur, a už jsme se blížili k národnímu parku Skaftafell, který pokrývá splazy Vatnajökullu a Öræfajökullu.
My jsme viděli Morsæjökull, Skaftafellsjökull a Svínafellsjökull. Celý NP je pod vulkánem Öræfajökull s nejvyšším vrcholem Islandu - Hvannadalshnúkurem (2119 m n. m.). Öræfajökull od osídlení Islandu vybuchl jen dvakrát, ale je považován za největšího zabijáka ze všech vulkánů na ostrově. V roce 1362 vybuchl, způsobil obrovský jökulhlaup a zabil většinu lidí, kteří žili v jeho okolí. Šli jsme k 20 m vysokému vodopádu Svartifoss, který je zasazen to krásných čedičových sloupů a pak se šli podívat na Skaftafellsjökull. Stavili jsme se i u Svínafellsjökullu, kde jsme byli s oddílem (2008).
Cestou dál na východ jsme měli krátkou zastávku u nejvyšší islandské morény (Kvíárjökull, výška cca 100 m), přejeli jsme Breiđamerkursandur před Breiđamerkurjökullem a hrnuli si to k Jökulsálónu, populární ledovcové laguně před již zmíněným ledovcem.  Tahle laguna je největší a nejhlubší na Islandu a každý rok se zvětšuje s tím, jak Breiđamerkurjökull ustupuje. Za následek to má hromadění sedimentů v jezeře místo v řece a moři, silnější příliv a erozi materiálu pod mostem, čemuž se místní snaží zabránit betonovou zdí v řece. Povozili jsme se na obojživelném vozítku po laguně, nafotili si led a tuleně, nějaký blázen se vykoupal mezi krami a jelo se na ubytování. Ráda bych vám napsala, kde jsme spali, ale pamatuju si jen, že to byla nějaká bývalá internátní škola :-)
Večer opět jedna skupina shrnula den a jedna vařila večeři.
Fotky tu.

Introduction to Geology nad Geography of Iceland - Field trip (I.)

Tak doplňuji poslední srpnový rest :-)
Na konci srpna se v rámci Úvodu do geologie a geografie Islandu konala exkurze na jih a jihovýchod Islandu. Sice tam bylo asi tak stokrát víc geologie, než geografie, ale bylo to supr. Tak stručně o tom kde jsme byli, co jsme vděli a jaké to bylo.
---
První den jsme se sešli před budovou přírodních věd, nasáčkovali se do autobusu a vyfasovali geologické mapy Islandu. K tomu jsme měli půjčené apartní žluté bezpečnostní vestičky s logem školy, bez kterých jsme pomalu nesměli ani vystrčit nos z autobusu. Ármann, začal mluvit hned, jak jsme vyjeli a mluvil skoro pořád. Na asfaltkách se poznámky psaly pěkně, na šotolince nebo výmolech to bylo o poznání veselejší.
Minuli jsme Esju, červené krátery, geotermární elektrárnu a frčeli po Ring Road na východ. Ze severoamerické tektonické desky jsme se tak přesouvali přes mikrodesku Hreppar na desku eurasijskou. Cestou přes Hveragerði jsme řešili soustavu zlomů, která tam probíhá a zemětřesení, které tam bylo v roce 2000 a otevřelo nové geotermální pole. A taky jsme si zastavili na vyhlídku na Vestmany.
Během jednoho dne jsme mluvili o spoustě sopek, jako je Hekla, Eyjafjalljökull nebo Katla. Řešily se i erupce - Laki  a taky nedávný výbuch Grímsvötnu. Udělali jsme si krátkou procházku s výhledem na Heklu (1491 m n.m.) a dostali výrazně doporučeno, abychom na ni nelezli i když je to docela jednoduché. Tlak pod Heklou se totiž neustále zvětšuje a už je vyšší než byl při posledním výbuchu. Problém pro výstup na Heklu je v tom, že první známky toho, že k něčemu dojde se objeví v čase kratším, než je potřeba na sestup... Hekla je po Grímsvötnu a Katle třetí nejaktivnější islandský vulkán a naposledy vybuchla v únoru 2000 - přičemž už je připravena k nové erupci.
Jeli jsme přes spoustu sandurů, výplavových plošin před ledovci, kde se povalují obrovské kameny přinesené jökulhlaupy, velkými povodněmi, které vznikají, když pod ledovci bouchne sopka. Nesou velké množství vody, ledu, bahna a kamenů, strhávají silnice a mosty a jsou pěkně rychlé. Stavěli jsme i u mostu, který byl stržený letos (9.6) při relativně malém jökulhlaupu (malá exploze Katly pod ledovcem)- byl v pravém úhlu od nového mostu a pěkně zdeformovaný, jökulhlaupy mají nepředstavitelnou sílu.
Stavěli jsme u Seljalandsfossu, 65 m vysokého vodopádu, který se dá obejít kolem dokola a taky je to prima místo na oběd :-) Vodu bere z Eyjafjallajökullu (1666 m n. m.). Stavili jsme se v muzeu v þorvaldseyri, kde je expozice o výbuchu tohoto vulkánu v roce 2010. Celé muzeum je vlastně pár infopanelů a film o erupci, ale je to docela pěkná podívaná.
Pěkná zastávka byla na Dýrhólaey, útesu s dírou skrz na skrz. Dřív to byl podmořský vulkán a dnes je to hlavně místo, kde žije velké množství ptáků. A je to nejjižnější bod Islandu - 63°23’N, kromě toho tu je maják, černé pláže a krásný výhled na ledovec  Mýrdalsjökull, který přikrývá Katlu.
Potom jsme jeli přes pláně Mýrdalssandur a Međallassandur, kde se klikatily řeky z Mýrdalsjökullu (a kde byl ten posunutý most, jak jsem psala výš) a těšili se na večeři a program v ubytování kousek od Kirkjubæklausturu. Naskládali jsme se do pěkných chatek, jedna skupina vařila večeři a druhá připravila shrnutí dne. Pak jsme padli do postelí jak zabití...
Fotky tady, ale ty už jste si určitě prohlédli mnohem dřív.

sobota 15. října 2011

Zemětřesení


A je to tady, mám za sebou svoje první zemětřesení. V 9:46 si tu ležím v posteli, baštím ananasový kompot a blafu na Facebooku s Danou, venku prší a tak jsem se vybodla na výlet Hengill- Hveragerði. Najednou všechno zadrnčí, zaklepe se, jak když projede kolem starého baráku náklaďák nebo vlak a je to jasný - moje první zemětřesení. Nic velkého (magnitudo 3,7), dlouhého, nebo moc nebezpečného, ale musím přiznat, že jsem byla patřičně vyvalená a moc jsem tomu nevěřila...  Zemětřesení bylo přímo u elektrárny pod Hengillem, kde pumpují vodu do podloží, takže nejspíš bylo způsobené člověkem. (Ta elektrárna, jak jsme letos byli s oddílem.) To jsem zvědavá, jestli se to bude probírat na úterním geologickém semináři, nebo nad tím Islaďani mávnou rukou, že to nic nebylo.