Sága o cestě kolem ostrova finišuje! To se vám ulevilo, co?
Ráno jsme se ze spacáku vykopala tak akorát, abych viděla kopce nad ledovci ozářené vycházejícím sluníčkem, které se vrzy schovalo za mraky a tvrdošíjně odmítalo vylézt. Bělokurové tu a tam pořvávali, ale hlavně hledali něco k snědku. My jsme se po sbalení stanů a snídani vydali vstříc mrakům a stoupali jsme vycházkovou trasou kolem Hundafossu ke Svartifossu, "černému vodopádu", který se proslavil svými čedičovými sloupy. Výhledy se nekonaly blízké ani daleké a tak jsme brzy sešli zpět do kempu, v infocentru nakoupili další várku pohledů a čokolády s obrázkem Kverkfjöllu (tam bych tak chtěla!) a vyrazili k západu.
Cestou jsme se kochali výhledy na ledovce, byť z větší části schované pod mraky, a zároveň jsme projížděli sandury. Zastavili jsme si u "kupy trachytu" s parádními sloupci (Dveghamrar) a hledali kešku u nádherného vodopádu. Po dlouhém hledání jsme ji našli. Kvetly první kytičky, mraky se roztrhaly, prostě úplná paráda.
Projeli jsme Vík a odbočili k černé pláži Reynifjara u skalních formací Reynisdrangar. Svižný vítr hnal droboučké kamínky, které štípaly do tváří a tak se místo pikniku na pláži konala jen procházka spojená se sbíráním oblázků. Zároveň jsme zavrhli návštěvu Dyrhólaey, nechtěli jsme trápit auto, byl strašný vítr a spousta písku ve vzduchu a tedy ani výhledy by za moc nestály. Už takhle jsme měli toho fičáku plní zuby a když jsme se zabouchli v autě, pořádně se nám ulevilo. Jen jsme se trochu báli, aby nám ten písek neošmirgloval auto :-)
Poobědvali jsme v autě s výhledem na Skógafoss, prošli jsme se k vodopádu (šlo to blíž, než obvykle, vítr nesl všechnu tříšť vzhůru), odlovili jsme na vršku už třetí dnešní kešku (Skaftafell, vodopád a Skógafoss) a kochali se výhledy (nic moc, ale mohlo být mnohem hůř). U závojového Seljalandsfossu byla čtvrtá keška a pak už jsme kuli plány na návrat do města.
Nakonec jsme ale odbočili směrem na Flúðir, k místu zvanému Hrunalaug. Po chvilce hledání jsme našli parádní hot pot, který právě opouštěli předchozí návštěvníci a tak jsme ho měli celý pro sebe. Krása, nádherné bazénky, teplá voda, pěkné okolí a budník na převlečení, co víc si přát...
V Selfossu jsme se ještě stavili na náš oblíbený párek a hranolky a už jsme doopravdy frčeli domů. Utahaní, ale spokojení :-)
Cestou jsme se kochali výhledy na ledovce, byť z větší části schované pod mraky, a zároveň jsme projížděli sandury. Zastavili jsme si u "kupy trachytu" s parádními sloupci (Dveghamrar) a hledali kešku u nádherného vodopádu. Po dlouhém hledání jsme ji našli. Kvetly první kytičky, mraky se roztrhaly, prostě úplná paráda.
Projeli jsme Vík a odbočili k černé pláži Reynifjara u skalních formací Reynisdrangar. Svižný vítr hnal droboučké kamínky, které štípaly do tváří a tak se místo pikniku na pláži konala jen procházka spojená se sbíráním oblázků. Zároveň jsme zavrhli návštěvu Dyrhólaey, nechtěli jsme trápit auto, byl strašný vítr a spousta písku ve vzduchu a tedy ani výhledy by za moc nestály. Už takhle jsme měli toho fičáku plní zuby a když jsme se zabouchli v autě, pořádně se nám ulevilo. Jen jsme se trochu báli, aby nám ten písek neošmirgloval auto :-)
Poobědvali jsme v autě s výhledem na Skógafoss, prošli jsme se k vodopádu (šlo to blíž, než obvykle, vítr nesl všechnu tříšť vzhůru), odlovili jsme na vršku už třetí dnešní kešku (Skaftafell, vodopád a Skógafoss) a kochali se výhledy (nic moc, ale mohlo být mnohem hůř). U závojového Seljalandsfossu byla čtvrtá keška a pak už jsme kuli plány na návrat do města.
Nakonec jsme ale odbočili směrem na Flúðir, k místu zvanému Hrunalaug. Po chvilce hledání jsme našli parádní hot pot, který právě opouštěli předchozí návštěvníci a tak jsme ho měli celý pro sebe. Krása, nádherné bazénky, teplá voda, pěkné okolí a budník na převlečení, co víc si přát...
V Selfossu jsme se ještě stavili na náš oblíbený párek a hranolky a už jsme doopravdy frčeli domů. Utahaní, ale spokojení :-)





Žádné komentáře:
Okomentovat