První ranní cesta vedla na benzínku pro nezbytný příděl kafe a za nadávání na ptáky, kteří vyřvávali zejména mezi druhou a pátou ranní, jsme mohli zamířit na západ. Teda, na západ - na západ, na jih, na západ, na sever, na západ, na jih... Prostě jsme objížděli fjordy, které vypadaly obzvlášť dramaticky, a kopce byly schované pod peřinou nízké oblačnosti. Radost nám udělal osamělý tuleň, který nejspíš nepochopil, že se na kameni v tomhle počasí neohřeje a ještě větší radost nám udělalo velké stádo sobů, kteří se pásli na louce u statku, jen kousek od silnice. Fotili jsme jako o závod, nakonec jsme ale stádo vyrušili a tak sobi odběhli kousek dál. Monotónní (ale pěknou) cestu kolem fjordů zpestřovali jen sobi a vyhlížení bělokurů (až do večera marné) a tuleňů.
Minuli jsme odbočku na Höfn a konečně se objevila tolik očekávaná ledovcová laguna - Jökulsárlón - a zejména k mojí potěše se v ní předvádělo pár tuleňů. Modrobílé kry se líně pohupovaly na hladině, tuleni plavali v přílivu, jen sluníčko ne a ne se ukázat a tak se ani mraky neroztrhaly a Hvannadalshnúkur jsme neviděli. Prošli jsme se kolem laguny a na pláž, Honza s Álou zdolali (nikoliv suchou nohou) pár ker a pozorovali jsme dorážející vlny.
Další mrazivé povyražení jsme si užili u Svinafellsjökullu, kde jsme se dostali blízko k ledovci, nízké sluníčko krásně nasvěcovalo hnědavou hladinu jezera, led praskal a lupal a šutry byly plné zajímavých inkluzí. Krásné místo a super počasí. Jen opět škoda nízké oblačnosti, hory by daly ledovci ještě lépe vyniknout.
Od Svínafellsjökullu je do Skaftafellu co by kamenem dohodil a tak jsme za chvilku stavěli a sušili stany, vařili večeři a drbali venku za hlasitého tokání bělokurů.
Žádné komentáře:
Okomentovat