25.5.2012

Ano, to je to magické datum. Letenka zakoupena. KRALUPY, TŘESTE SE!
***
Kromě toho, co je jasné - těšení se na rodinu, Honzu, kamarády, kočky a spol. jsou tu ještě další věci, na které se fakt těším:

• pivo, které bude chutnat jako pivo a nebude stát dvě stovky za půllitr
• víno
• Kofily, Kaštany
• normální ovoce, které bude chutnat tak, jak čekám, zejména jablka a ovoce, které by mi v zimě chybělo i v Čechách (jako třeba vodní meloun a ... další vodní meloun :-)
• a MASO
• jo a taky se těším na chození v sandálech a ježdění na normálním kole

Takže z toho, zejména pro červen, vyplývá následující:

• maminko, tatínku, bratříčku, nejprv vás obejmu a potom vyžeru ledničku
• kamarádi, žhavte grily, vidím to na gril-tour :-) a pořádné zahradní párty.

To neznamená, že se mi tu nelíbí, já jsem spokojená. Ale když už jsem tak přemýšlela, na co všechno se těším, tak jsem to napsala :-)

Jak jsem byla doma a zas se vrátila na Island

Tak jsem byla na chvíli zpátky doma. Nadšená, že se vidím s Honzou (a vděčná, že mě vyzvednul v Berlíně a nemusela jsem tam nocovat). Doma s našima, na oddíle, s holkama a prostě tak nějak "ve svém".

Absolvovala jsem tradiční minivýlet po pražských Vánočních trzích, oddílové i domácí Vánoce, byla bruslit a párkrát se protáhnout v posilovně, užila si Silvestrovské kolečko, prožila Silvestr s celou bandou a přemohla se na Novoroční sprintduatlon. Přemohla jsem se a snažila se nerozčilovat v obchodech, kde se prodavačky tvářily, že je obtěžuju a taky jsem celou dobu naivně doufala, že napadne aspoň trocha sněhu. Nenapadl.

Než jsem se nadála, byl čas jet zpátky a moc se mi nechtělo. Ráno autem do Prahy, busem do Berlína (načas, ale opět s pasovou kontrolou - copak tohle je nějakej Shengen?), S-bahn na letiště (zvládla jsem přestup i výluku) a letadlem do Keflavíku. Osm hodin čekání na Schönefeldu se neslo v rámci opěvování Kindlu. Přečetla jsem skoro celý Deník Ostravaka :-) V dírách mezi mraky byl krásně vidět osvětlený Berlín a další města. Poloprázdné letadlo po třech a půl hodinách přistálo na letišti mezi závějemi a potom už jen busem do Reykjavíku a jako nejhorší část celé cesty klouzání a brodění domů. Chodníky hladké jako zrcadlo, půlku cesty jsem se pinožila hlubokým sněhem, prostě správné maso. Ale o tom zas v jiném příspěvku (až se k tomu dokopu).