Zbytek Honzova a Alčina pobytu na Islandu jsme se rozhodli strávit v Reykjavíku a okolí.
V sobotu bylo pěkně hnusně a tak jsme jen sjeli na Kolaportið, aby návštěva mohla nasát patřičnou atmosféru. Koupili jsme islandské brambory, čerstvého lososa a tresku, prolezli blešák a rozhodli se, že se podíváme k majáku, protože měl být odliv. Viditelnost sice byla špatná (spíš žádná), ale odliv byl, takže jsme si nasbírali škebličky a udělali pár fotek. Doma jsme si dali výborný rybí oběd s vínem, které Honza s Álou přivezli a probírali se fotkami.
V neděli už bylo míň hnusně a tak jsme se vydali k nejvyššímu islandskému vodopádu - Glymuru. Po delší cestě do Hvafjörðu jsme úspěšně našli správnou odbočku a nechali auto ještě kus před parkovištěm, abychom ho netahali po rozbité cestě. Takticky jsme zvolili postup tam i zpět po pravém břehu, abychom nemuseli provádět akrobatické kousky. Zatímco v létě je přechod přes řeku zajištěn přes mohutnou kládu a ještě se dá držet ocelového lana, teď tam je jen to lano. Na ručkování jsme si fakt netroufli a minimálně já toho rozhodnutí nelituju. Cestou se tu a tam vyloupl nějaký výhled a za chvíli už jsme byli u hřmícího vodopádu. Vylezli jsme si až k horní hraně a snažili se ho vyfotit co největší kus. Dolů jsme seběhli stejnou cestou a vydali se k hot potu, na který jsem se těšila od té doby, co mi ho Dana ukázala. Sice jsme do něj všechny holky (já, Ála, Káťa) vlezly, ale připomínal spíš kapustovou polévku a tak jsme se moc neohřály a mazaly zas ven. Škoda.
V pondělí se nám počasí rozhodlo vynahradit pošmourný víkend a tak jsme se s Honzou a Álou vydali do Hveragerði. Cestou jsme zastavili na vyhlídce, protože byly vidět i Vestamannské ostrovy. Prošli jsme se po pár let starém geotermálním políčku ve městě a pak už jsme se vydali do Reykjadalu, "kouřového údolí", podle Varmá. Cesta svižně ubíhala, přebrodily jsme vlažný potok, který Honza sice přeskočil, ale pak si zmáchal boty v bažince. Chichi. Po pár desítkách minut jsme byli na místě, Honza vybral úplně luxusní bazének a tak jsme se mohli naložit. Louhování v horké vodě jsme prokládali focením, klábosením a jídlem, prostě strašná pohoda. Pořádně rozmočení jsme se ještě vydali podél říčky až na konec údolí, obdivovali jsme barvy usazenin a stejnou cestou jsme se vrátili nazpátek. Neskutečné, prostě paráda. Bazének stranou od ostatních, dost hluboký na sezení s vodou po krk a teplý akorát!
A přestože Velikonoce se tu moc neslaví (akorát se tu jedí čokoládová vejce), Honza si na nás přivezl pomlázku a dokonce jsme měli i beránka :-)
To ale ještě pořád nebylo všechno, večer byla krásná záře, které si všiml Honza, a tak jsme jeli na Gróttu, Celou dobu jen zelený a mléčný pruh (pěkný, ale mrznou bych kvůli tomu nemusela tak mi stačil pohled z auta) a pak se to rozjelo. Silná, krásná, rychle se měnící záře, naprosto úžasná i díky rozhledu z pobřeží. Tak nakonec i tu záři Honza s Álou viděli, nejspíš jednu z posledních v sezóně...
 |
| © Honza |
Poslední den jsme pobloumali po suvenýrech, vylezli na Perlan, odkud byly díky počasí krásné výhledy a vrátili auto. Nějak nám to uteklo moc rychle!
Žádné komentáře:
Okomentovat