Fjölskyldurathlaup a tak

Po proflákané středě tu byl čtvrtek a s ním i fjölskyldurathlaup. I když to slovo zní fakt děsně a krkolomně, není to nic jiného, než rodinný orienťák, další v sérii čtvrtečních tréninků. Tentokrát v režii Dany. Protože pomoc jsem slíbila už dávno, vyrážím (na místní poměry brzo) z domova, naposledy si vylezu na Perlan a tak se na vrcholu Öskjuhlíðu můžu kochat. Ahoj, Hallgrímskirkjo, stihnu ještě vylézt na věž? Hele, Háteigskirkja, byla jsem někdy vevnitř? Keilir už asi nestihnu. A těch letadel, co zrovna přistávají, to je fakt úlet mít přistávací dráhu mezi mořem, autobusákem, fakultou a obytnou čtvrtí...

Venku se scházím s Danou, fasuju mapu, stojany, spoustu lampionů a záznamových krabiček a už si to šinu do lesa. Kapsy narvané, batoh podivně plný a v náručí ty tyče, asi je na mě veselý pohled, dokonce nějaká šílená rodinka Němců trvá na tom, že se se mnou chce vyfotit, ale zrovna naštěstí potřebuju zmizet na menší cestičku a tam už se jim za mnou nechce. I přes to, že kontroly zanáším poprvé, je moje rychlost tristní, ale nakonec jsou snad všechny správně a mám radost. Dokonce přišlo i celkem hodně lidí, pěkně to odsejpá, máme i stanoviště s orientační hrou pro děti (a vypadají, že je to baví) a ještě natáčí televize. Sice máme ve zprávách asi tak 1/5 času oproti jehňatům, ale víme, co je na Islandu důležité, že... (A aspoň v tom záznamu nepobíhám já, takže loňská ostuda se neopakuje :-) Pak ještě sbíráme kontroly a Dana mě hází do školy, kde jsme měli mít mezi 15:30 a 16:00 meeting na zpracování zprávy z terénního cvičení. Přicházím v 16:10 a nejsem poslední :-)

Göturathlaup

Gísli připravil další orienťák, tentokrát běh ulicemi v našem 108 Reykjavíku, takže jsem to měla za barákem. Docela štěstí vzhledem k tomu, že jsem si po včerejší párty potřebovala dát šlofíka a budík v půl třetí mě nevzbudil. Nakonec rychlé probuzení, venku světlo (sakra, snad už není pátek?!), rychlý pohled na hodiny - ne, je pět hodin, čtvrtek, je to dobrý. Dobrý? Do prkýnka, pět, je orienťák... Kam jsem v lednu strčila tu buzolu? V polospánku jsem natáhla elasťáky a dopotácela se na start.

Mapa 1:10000 (máš na to hodinu, všechny kontroly za bod, jo a tyhle dvě nejsou, nestihl jsem je postavit a nezapomeň, možná neseděj čísla na kontrolách a v mapě), chvilku se rozkoukat a nazdar, druhá na trať. Gísli asi neměl svůj den, pár kontrol bylo umístěných jinde, což zarazilo ostatní, ale nikoliv mě - já jsem zvyklá, že mi to nesedí. Nakonec jsem do cíle dorazila s šestiminutovou rezervou, za chvíli doběhla Dana, ale první běžec nikde. O moc nepřišli, protože jsem stihla jen vyčíst čip a dřív, než jsem si vzala bundu, se nám podařilo zabouchnout auto se všemi věcmi, cílovou čtečkou čipů i vyčítáním. Zatímco jsme čekali na náhradní klíče, doběhli všichni do cíle, prodiskutovaly se postupy (jojo, v islandštině mi za chvíli půjdou směry jedna báseň...), sepsali jsme za kolik kdo doběhl (alespoň podle hodinek) a bylo hotovo. Cestou domů jsem ještě sebrala tři kontroly, a v pátek si do školy vykračovala komplet lampionkama a elektronikou abych to dala zpátky Gíslimu.

Nakonec jsem dala 11 kontrol z 18 a bylo to cca 7,6 km.

Bruslení

S (téměř tradičním) týdenním zpožděním se objevuje zas jeden článek z víkendu - tentokráte o bruslení. Máme toho teď nějak moc, nějak se to všechno sešlo.

Erasmáci vyhlásili, že se půjde bruslit, kolem 60 lidí tvrdilo, že teda přijde a já se lehce děsila, jak budeme zase ve skupině, která otráví celé okolí, protože Erasmáci jsou z nějakého důvodu neuvěřitelně hluční a občas trochu bezohlední, takové stádečko. No, u pokladen se nás sešlo 8, další dorazili později, ale pochybuju, že nás bylo víc, než dvacet. Takže to nakonec bylo prima.

Bruslařská hala je v Laugardalu, kus od bazénu. Skoro všichni si tu půjčují brusle, ale svoje milé s tkaničkami, jsem tu hledala marně, všechno byly přezkáče. Na druhou stranu je prima, že brusle vůbec půjčují. Po vyjetí na led jsem si rychle vzpomněla, proč mám u těch svých domácích bruslí upilovaný spodní zoubek. Nakonec jsem si docela zvykla a celkem pěkně si dvě hoďky pobruslila. 

Několik postřehů:

• I tady se bruslí víceméně dokolečka, jako na kralupském stadionu, ale nikdo k tomu není nucen a žádné pípání vás nenutí otáčet se na povel.
• Pohyb je ztížen množstvím dětských "branek", které děti tlačí před sebou a učí se s timu bruslit (to je super, jsou různě velké, můžou s tím jezdit i dospělí a nikdo se nemusí hrbit opřený o kužel).
• Ujetá muzika je asi na každém bruslení. Zvykla jsem si tady poslouchat leccos, ale tohle bylo trochu moc i na mě, něco jako hyper-super-pop. Nad ledem se točila discokoule a neustále byly na led promítány nejrůznější efekty...

Suma sumárum, bylo to prima a možná vyrazím zase :-)

NOB, NOB NOB!

Po listopadovém orienťáku v Ellidaárdalu, který se nesl ve znamení velké vody a mokrých bot a perfektním indoor-orientáku ve škole v Hafnafjorðu přišel leden a s ním další akce. Nočák!

Moje úvaha "Přemluvím Katku, to bude krátký, když je tolik sněhu." byla správná jen z části. Katku jsem přemluvila, ale krátké to nebylo. 4,3 km vzdušnou čarou, 15 kontrol, sníh, odrazkové kontroly, prostě paráda. Moje "rychlost" byla jako obvykle menší, než rychlost chůze a opět jsem dosáhla téměř dvojnásobku času vítěze. Ale byla to paráda. Gísli má u mě vroubek za čistě islandské popisy, tak ambiciózní v islandštině fakt nejsem - slovíčka jako třeba "křoví" zajisté užiju v každodenní konverzaci :-D

Paralelně ještě byl night-ski-o, což muselo stát za to. A kolik se nás sešlo - já, Katka, Dana, Vincent a spousta dalších, tolik nás nebylo ani nepamatuju.

Doufám, že si to užila i Káťa a na jejím blogu se neobjeví krvelačný článek....

Na startu - ještě s úsměvem na rtech ©DJ

Cestou domů - Dana u kontroly

Konec orienťácké sezóny

Tak sezóna je (bohužel) za námi a tak je třeba to uzavřít.

---

Po orienťáku v kampusu byl orienťák v Heiðmörku. Lýsingarathlaup, což znamená velká "kolečka" okolo kontrol a nutnost číst popisky i mapové značky, znamenal, že to pro mně bude normální závod, na tohle já si čas udělám vždycky :-)

S Danou jsme postavily start a slíbily sebrat kontroly. Mezitím jsem vyrazila na dlouhou trať. Postup na první kontrolu a hned nejhorší čas, pěkná ostuda, ale zas jsem viděla rjúpu (bělokur), takovou tu hnědou slepici, co se začíná přebarvovat do bílého peří. Pak se mi dařilo o něco líp, jen jsem za třetí kontrolou vzala úplně blbý směr (ne, lávová pole mi nejdou) - ale za odměnu přede mnou vzlétla další rjúpa. Pátá kontrola mě rozčílila, nemohla jsem ji najít, šeřilo se a nechtěla jsem, aby ostatní museli čekat a mrzli, tak jsem se na ni po delším hledání vybodla. Zbytek byl až na blbě zanesenou sedmou kontrolu OK.

V cíli jsem samozřejmě strašně dlouho čekala na zbytek a mrzla (to jsem tu pětku ještě mohla hledat) a pak jsem s Danou vyrazily posbírat lampiónky. I tu blbou pětku jsme našly (já jí našla), byla jsou od ní necelý metr, nechápu, jak to, že jsem ji předtím nenašla. Holt jsem trouba. Obzvláště výživný byl sběr lampionů na lávě ve tmě s jednou baterkou... Ale tohle se mi líbilo a ty výhledy na zasněžené kopce!

---

O víkendu byl závod v Mosfellsbæ. Jela jsem tam nějakých 15 km na kole podle pobřeží, paráda, fakt pěkné výhledy a všechno. Po závodech jsem chtěla jet ke kopcům a dát si malý trek, ale nebylo mi přáno. Závod byl pěkný, svižný, 20 kontrol na 4,3 km a pěkná mapa. Tohle mi sedlo. Jen brod mezi 18. s 19. kontrolou mi trochu zkazil plány na odpoledne, říčka nebyla ani mělká, ani úzká a ani teplá. V cíli jsem vyždímala ponožky, prohnala psa Nera (co vypadá trochu jako Nýwa), převlíkla kalhoty a vyrazila. Nicméně za chvíli mi omrzaly prsty u nohou, tak jsem se jen stavila u kostela Lágafellskirkja a šupala domů.

---

Obligátní čtvteční trénink byl v pidiparku Klambratún, takový pěkný sprint. 15 kontrol na 2 km, skoro všechny mezičasy odpovídaly umístění a tak jsem byla spokojená a šla si zaplavat (to taky stálo za to).

---

A pak to přišlo :-) Mistrovství Islandu v orienťáku. 19 kotrol. 5,7 km. A zas jsem byla poslední.

Nicméně vedla jsem si dobře na prvních 4 kontrolách jsem předběhla i dobré chlapy, ale pak se za mnou objevila budoucí vítězka a obhájkyně titulu Dana, zazmatkovala jsem a bylo to v loji. Další postupy až do 13. kontroly docela šly, ale pak jsem udělala chybu, musela nabíhat na kontrolu znovu a ta pitomá čtrnáctka mě stála poslední zbytky sil. Ale závod to byl parádní, krásná mapa, dobrá trať. Hlavně tohle jsou jedni z mála Islanďanů, co vypadají, že si se mnou fakt chtějí povídat, moc jsem si to užila. A pak se grilovalo, baštily se buchty (taky jsem pekla) a pilo kakao (jo, kakao po párkách, to je tu normální). Nakonec jsme dostali medaile (slyšíš to, Jirko, máš v oddílu medailistku z mistrovství, koho zajímá, že jsme byly jen tři?), posbírali kontroly, a uklidili chatičku půjčenou od skautů. Dokonce jsem se ani moc nezmrzačila, jen se mi prima rozležely ty naraženiny z kola.

Takže, prosím pěkně, všimněte si, že jsem byla třetí na mistrovství a mám svojí první medaili z orienťáku!!!

Fotky na Rajčeti

Na oddílovém Flickru

A pro ty, co to dočetli až sem, ještě video k pobavení. Jak jsem se dostala až do večerních zpráv a nevěděla kudy kam. Milé děti, takhle ne, nejdřív koukejte do mapy a myslete, pak teprv vbíhejte do záběru.

Jak jsem si myslela, že jsem (orientační) borec a nakonec jsem zase byla poslední

Tak přišel další čtvrteční trénink. Běželo se v kampusu školy, okolo radničního rybníka a ve školní bažině. Zvolila jsem dlouhou trať (3,5 km a 25 kontrol).  Měřítko bylo tradičně zvrhlé 1:4000, což naštěstí při tomhle sprintu nedělalo neplechu.

První tři kontroly pěkně v kampusu za udivených pohledů nic netušících studentů a kantorů, pak povinný přeběh k parku u radnice (semafor, no), kontroly 4 až 13 a přes moct zpět ke škole. Naše vypečená budova přírodních věd, Askja, je od hlavní silnice oddělena močály, které se dají obejít buď po chodníku, nebo se dají projít po haťovém chodníčku. Obojí je ovšem pro sraby a tak postup haťový chodníček jen křižoval. Kontroly typu „pod mostem pod mostem“ a „vlhká jáma v bažině“ mi udělaly radost. Fakt, příjemné zpestření ale vzhledem k tomu, že lilo (už několik dní a teď taky), tak to bylo jedno. Pár dalších kontrol v kampusu a cíl. Borcovní pocit, že 37 minut je na 3,5 km a 25 kontrol pěkný, mi vydržel do pátku, než jsem zjistila, že jsem 6. z 6. Tak vám nevím, jestli si na mistráku nemám raději zvolit nějakou z nesoutěžních kategorií...

Orienťák na Islandu

Tak je na čase shrnout si zářijové orienťákování, neb poslední trénink bude  dnes odpoledne.

Od Jirky jsem měla za úkol nakreslit mapu na školní OB v Kralupech. Bohužel jsem to nestihla, tímto se moc omluvám, byla jsem celé léto v luftě. Do dalšího termínu na žádosti to snad nějak stihneme, ale nejdřív musím vymyslet, kde vezmeme data pro vrstevnice. Zapracuju na tom.

Teď islandské zprávy. Byla jsem na 4 trénincích.

První byl na mapě  Öskjuhlíð nord. kopeček s Perlanem navrchu, skalky, nějaká rokle, lesopark a cesty. Dlouhá trať měla jen 2,4 km. Orientačně docela pohoda (kdybych opět nezmatkovala). Mělo to jen pár záludností:

1) Králíci - sviňáci běhají všude, pokaždé se jich leknu, zakrslí-nezakrslí, prostě je jich tu moc

2) 1:4000, takže jsem všechno přebíhala

3) E=2 m, což jsem si taky nepřečetla.

Kupodivu jsem byla 6. z 8, což mě povzbudilo.
***

Druhá kulišárna byl Vífilsstaðahlíð. Dana, která tu taky běhá, mě naštěstí vzala autem, nevím, jak bych se tam jinak dostala. Na startu jsem vyfasovala bílý papír s kontrolami a pastelky a musela jsem si mapu nakreslit. Cha cha cha, počkejte, panáčci, takovejhle trénink vám taky připravím, až budu doma. Pěkně vybírat, co je důležité a pracovat hlavou. Sever jsem si sice zakreslit nezapomněla, ale elektrické vedení jsem si nenamalovala a ono mi "kupodivu" v tom lávovém poli chybělo. Dobré by bylo i kouknout na měřítko, že.  Získala jsem bezkonkurenčně poslední pozici. Za prima špek považuju kontrolu "jáma", kdy byl lampion postavený v díře, velké akorát tak na něj a byl zarovnaný s terénem, takže se dal najít jen pohledem přímo shora. Pěkný zážitek, pořádný les (opravdu), prima lidi. Na Bobešovy "korunominuty" v lese asi jeden z nejlepších závodů :-D
***

Třetí trénink byl bohudík normální, Long měl 3,5 km a běhalo se v Laugardaluru. To je ten park s bazénem, fotbalovými hřišti, botanickou zahradou a kempem, kde jsme spali s oddílem. Na to, že mapa byla malinká, tak nám to stavitel pěkně natáhnul, když jsme potřetí běžela kempem, tak už mi to bylo skoro blbé. Sedmé místo ze 14 je pěkné, až na to že nás dokončilo jen 8. Zbytek byli nějací borci z bootcampu.
***

Poslední trénink, kde jsem byla, byl asi nejvýživnější, takže doufám, že mě Petr a Vincent, které jsem nalákala na Facebooku, neproklínají. Běžela se klasika a línurathlaup opět na Öskjuhlíðu (ale na větší mapě), nejsem měkkejš, dám si technický trénink. Ó má blbost nezná mezí. Celá věc spočívá v tom, že mezi některými kontrolami se musíte pohybovat po linii vyznačené na mapě a tam jsou kontroly, které v mapě nemáte, ale měli byste je potkat a orazit. Jednoduché, ne? Celá kategorie byla DQ, protože jsme nenašli první kontrolu. Linii jsem sledovala poctivě, z 5 nezakreslených kontrol jsem našla 2. Z dalších byla jedna  blbě zanesená, jedna schovaná a jednu jsem snad ani potkat nemohla. Ztratila jsem se na pár čtverečních metrech na konci závodu, celý můj výkon byla tragédie a hluboce se stydím.
***

Doufám, že si dneska spravím reputaci, protože za 10 dní běží mistrák štafet (třeba mě někdo vezme do party) a za 17 dní mistrák jednotlivců. Tak aby to nebyla mezinárodní ostuda, zatím to všichni berou s humorem a aspoň předstírají, že jim nevadí, že se na mě pokaždé čeká.

Držte mi palce.

PS: Dana říkala, že jí měl v časopise Orientační běh vyjít článek o islandském orienťáku, nemáte ho někdo?

OB Česká Kanada (2.-6.7.)

Zpráva alespoň se zpožděním :-)

S Honzou a Zuzkou jsme vyrazili na pětidenní závody do jižních Čech. Ukázalo se několik věci: Zuzka je z nás asi nejlepší, Honza doplatil na to, že rok nic neběžel a já dojela jako vždy na kombinaci nulové kondice a zmatkování s mapou. I přes tohle to byly pěkné závody a dovolená vůbec.

* Vzali jsme to po mastňácku: velký "oddílový" stan, auto, debužírování,...

* Lovili jsme kešky (reklamuju kešku u bizoní farmy, kde jsem bizony neviděli :-) a jezdili na kolech.

* Já a Zuzka jsme malovaly mařížskou keramiku.

* Běželi jsme i nočák, kde "byla taková tma, že nebylo vidět", jak řekl Honza. Pravda je, že pršelo a většina lidí ani nepřišla na start, srabíci :-) Trať byla na nočák, alespoň podle mne, dost náročná.

* Závody nás bavily, nicméně heslem akce se stala hláška jednoho pána ze Slaného: "A takovej to moh' bejt pěknej závod".

* V D21B byla Zuzka 11. a já 18., celkem nás běhalo 31, z toho 20 holek oběhlo všech 5 etap. Honza byl  H21A 20. z 31, nakonec se docela rozběhal.

Bikecamp ve Starém městě pod Landštejnem se nám líbil, v Bikebaru měli i knedlíky a byla tu i wifi :-) Prostě mastňákovina, ale fakt jsme si to užili...