Gísli připravil další orienťák, tentokrát běh ulicemi v našem 108 Reykjavíku, takže jsem to měla za barákem. Docela štěstí vzhledem k tomu, že jsem si po včerejší párty potřebovala dát šlofíka a budík v půl třetí mě nevzbudil. Nakonec rychlé probuzení, venku světlo (sakra, snad už není pátek?!), rychlý pohled na hodiny - ne, je pět hodin, čtvrtek, je to dobrý. Dobrý? Do prkýnka, pět, je orienťák... Kam jsem v lednu strčila tu buzolu? V polospánku jsem natáhla elasťáky a dopotácela se na start.
Mapa 1:10000 (máš na to hodinu, všechny kontroly za bod, jo a tyhle dvě nejsou, nestihl jsem je postavit a nezapomeň, možná neseděj čísla na kontrolách a v mapě), chvilku se rozkoukat a nazdar, druhá na trať. Gísli asi neměl svůj den, pár kontrol bylo umístěných jinde, což zarazilo ostatní, ale nikoliv mě - já jsem zvyklá, že mi to nesedí. Nakonec jsem do cíle dorazila s šestiminutovou rezervou, za chvíli doběhla Dana, ale první běžec nikde. O moc nepřišli, protože jsem stihla jen vyčíst čip a dřív, než jsem si vzala bundu, se nám podařilo zabouchnout auto se všemi věcmi, cílovou čtečkou čipů i vyčítáním. Zatímco jsme čekali na náhradní klíče, doběhli všichni do cíle, prodiskutovaly se postupy (jojo, v islandštině mi za chvíli půjdou směry jedna báseň...), sepsali jsme za kolik kdo doběhl (alespoň podle hodinek) a bylo hotovo. Cestou domů jsem ještě sebrala tři kontroly, a v pátek si do školy vykračovala komplet lampionkama a elektronikou abych to dala zpátky Gíslimu.
Nakonec jsem dala 11 kontrol z 18 a bylo to cca 7,6 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat