Vetrarhátíð

V Reykjavíku byl Vetrarhátíð a to jsme si s Katkou nemohly nechat ujít. Co jiného v tom zamračeném počasí, než "festival, který rozzáří zimu". Kromě kulturního programu jsme nedobrovolně dostaly další lekci ze série "organizační (ne)schopnost Islanďanů" a tak jsme byly vskutku obohaceny.

***

Celá sláva začala ve čtvrtek (tradičně zpožděným) slavnostním otevřením se světelnou inscenací a živou hudbou u Hallgrímskirkji. Počasí se rozhodlo ukázat co umí a tak se k dešti přidal i slušný vichr, děti co chvíli padaly na zem, nadšené, jaká je to sranda, chudák kytarista hrál kus skladby zády k publiku a já celou dobu přemýšlela, jestli si v tom troufnu jet domů na kole. Ale šou byla pěkná, měla symbolizovat 4 živly a musím říct, že to stálo za to.

Světelné efekty na Hallgrímskirkje

Hned po tomhle se v kostele konal varhanní koncert. První půlka dobrá, druhá mě nenadchla a docela by mě zajímalo, jaký význam měl ten kvílející chlápek na konci. Myslela jsem si, že jde zase o nějakou islandskou ujetost, ale kupodivu to měl na svědomí francouzský skladatel.

Varhany v Hallgrímskirkje

***

V pátek byla muzejní noc, Safnanótt. Opět islandská klasika - člověk by čekal, že islandský a anglický program budou obsahovat alespoň stejné časové harmonogramy, když už má ten islandský program osm stran a anglický čtyři, ale ani to ne. Navíc u některý akcí bylo zvýrazněno, že jsou zdarma, což navozovalo pocit, že ty ostatní jsou placené, což se ukázalo jako blbost.

Nejdřív jsme se vydaly do muzea mořeplavby Víkin, kde jsme škrtily (vycpané) racky, okukovaly námořnická udělátka, sušené ryby (zejména tlama žraloka byla působivá), různé drobnosti (půllitrový plecháček na whisky) a početly si o nejrůznějších nechuťárnách, které se z ryb vyrábějí.

Škrcení racka

Hned za rohem byla ukotvená vyřazená loď pobřežní stráže Óðinn. Prolezly jsme všechny paluby, kajuty, společenku, kuchyň, strojovnu, operační sál, můstek a bůhví co ještě. Loď je to parádní, ještě před 7-8 lety v provozu, pěkný... Zejména ty operace na moři nejspíš stály za to. Jo a dokonce se mi zdařila islandská pseudokonverzace :-)

Kapitáne, máme zpoždění!

Spokojeny se začátkem noci jsme se vypravily do Alliance Française na ochutnávku vína. Po čtyřech koštech jsme usoudily, že jsem tady asi odvykly alkoholu, protože nám krapet ztěžkly nohy. Nicméně kromě podivně hippiesáckého vína jsme objevily skvělý alsaský ryzlink, který nám i přes návštěvu Vogéz zůstal utajen... Ano, daly jsme si s Katkou romantickou chvilku při svíčkách. A konečně jsem si tu daly dobré víno. Odchod nám zpestřilo pár nacamraných Erasmáků, které jsme potkaly u vchodu. Opravdu netuším proč na nás Francouz Frédéric zkoušel mluvit rusky...

Zkusily jsme se stavit ještě u tiskařů, kde se mělo ručně cosi vyrábět, ale tam se nedělo nic, tak jsme zašly do Hitt Húsið okouknout, jak ještě v 60. letech vypadalo islandské vězení. Všechno bylo jenom v islandštině, ale milá paní se nás ujala a tak jsme se i něco dozvěděly. Třeba to, že při přílivu tu byla voda po kolena, cely mrňavé a vězni se ze zoufalství věšeli...Vítejte na Islandu 20. století.

Ještě jsme se stavily v 871+/-2, expozici o osídlení Reykjavíku. Celkově pěkná expozice nás nadchla hlavně interaktivním stolem, kde jsme si opravdu vyhrály.

Vlastně jsme zkusily ještě dvě další akce - jakousi galerii, která byla tak děsná, že jsme během 3 minut prchly a pak výstavu v Hallgrímskirkje, odkud jsme vzaly nohy na ramena hned, jak jsme zjistily, že bude alternativnější než alternativní, bude se podávat horký čaj ve vinných sklenkách (jak to, že jim nepopraskaly?) a že je to výstava včerejšího kvíleče...

Nakonec jsem chtěla ještě zajet do muzea na Perlan, ale klouzalo to a tak jsem raději šla domů.

***

V sobotu měla být včerejší muzea pro mládež do 25 let zadarmo, tak jsme se rozhodly vyrazit znovu do města. Za hlavní cíl jsme si vytyčily Národní muzeum. Paní u pokladen vypadala překvapeně. "Zadarmo? Proč?" Ale nakonec jsme si to vysvětlily a mohly se vydat dovnitř. De facto celá expozice se skládá z výstavy fotografií a z výstavy o historii Islandu. Takže meče, vlna, dřevo, bronz, Vikingové, Křesťani, umění, nábytek, kroje a to je tak všechno. Přesto je to docela zajímavě připravené, zejména některé předměty denní potřeby se mi dost líbily.

Další zastávkou mělo být lego na radnici, ale protože u stolečku s normálním legem si hrála spousta dětí a místo bylo jen u Lego Duplo, atrakci jsme oželely.

Místo toho jsme se vydaly pro uzeného sivena a chleba s kůrkou na Kolaportið a potom podél pobřeží. U Sólfara jsme vyzvedly Kátinu první kešku, pokochaly se Esjou a neomylně mířily k výběžku Laugarnestanga. 

Sólfar a masiv Esji

V rámci festivalu otevřel režisér Hrafn Gunnlaugsson svůj dům veřejnosti - ale nemylte se, nás prostě přitáhl dům a ne režisér :-) Já od něj viděla jen jeden film a nejsem si jistá, že bych si to chtěla zopakovat. Každopádně, barák je to parádní, všechno je z recyklovaného materiálu, moje sympatie si získalo zejména zábradlí na terase z lodního řetězu a konví na mléko. A taky chci mít bazének s výhledem na moře. Jen tam byl děsný bordel... Jako prima bonus k návštěvě jednoho z divočejších reykjavíckých koutků se rozdávaly hamburgery, takže jsem poprvé od svého odjezdu z domova jedla maso, které běhalo a nikoliv plavalo. Ne že by mi ryby nejely, ale znáte to... Kdybyste se někdy dostali do Reykjavíku, sem se jděte podívat. Kus dál je koneckonců další keška!

Cestou zpátky jsme zastavily jen u kusu hráze, kde jsou sopečné balvany vyleštěné do hladka. Potřebovaly jsme fotky, na kterých bychom byly i my a ne jen domy a krajinky :-)

Vyrazily jsme ještě do údajné čajovny, která ve skutečnosti byla něco jako klub přátel čínských tradic a odkud jsme vzaly nohy na ramena smět Hitt Húsið, kde jsme úspěšně prolezly blešák.

Po večeři, psaní úkolu na vulkanologii a přesunu do Laugardalu mohlo začít další dobrodružství - bazénová noc, Sundlauganótt. Program sliboval taneční vystoupení, plavecké závody, dva koncerty a cosi jako vystoupení aquaaerobicu.  Program začal až po půl desáté místo v osm, tedy kromě závodů, kam se zas nedalo podívat... Jediné co jsme viděly byl ten aquaaerobic a pak nějaká kapela zahrála pár písniček. V 11 jsme to vzdaly a šly domů. Mimochodem, v tom bazénu pořád nic nefunguje. Ze sedmi hotpotů fungují 3 a sauna je zavřená. Bazénová noc mě tedy nenadchla. Ještě že jsem domů došla o pět minut dřív, než se spustil ten strašný liják...