Po odporné deštivé a větrné neděli, kdy mým nejdelším výletem byla cesta do sklepa, abych pověsila prádlo, přišel další školní týden.
Nijaká přednáška o čtvrtohorách se dala přetrpět a ledovce byly výborné. Ještě lepší by byly, kdybychom z nich nepsali písemku, kde můžou být všechny odpovědí správné (nebo taky žádná) zrovna ten den, kdy přijede Honza s Alčou. Taky by to nemuselo být z látky za dva měsíce, půlky supertlusté knihy a několika článků. To bude zas výzva. Do toho nám v den Honzova příjezdu (čtvrtek) zadají skupinovou práci do středy, což je fakt super, vzhledem k tomu, že v neděli chceme odjet na road trip okolo ostrova, pokud tedy nebude hnusně. Nejspíš zlomím rekord v psaní anglických esejí, protože do v pátek v noci chci mít z krku. Fíha.
Úterý, kdy máme jen vulkanologii a cvičení z vulkanologie bylo docela klidné, jen ještě pořád nemám to cvičení hotové. Jak já nemám ráda, když se motá chemie dohromady s geologií, to je vždycky čurbes. Úkol pro dnešní večer: dopsat to, ať mám čas na... é... další úkoly :-/ Navíc jsme měli mít 16.4. exkurzi, která se přesunula (nikdo ze studentů neví kdo a kdy ji přesunul) na 31.3., což je samozřejmě první víkend, kdy tu mám svojí dlouho očekávanou návštěvu. Nejspíš tedy vyšlu Katku na exkurzi (aby nám nic neuniklo) a vyrazím ven s Honzou a Álou, těším se na ně celou dobu, tak co.
Dnešní den začal báječně. Slabý vítr, suchá silnice, cesta do školy v pohodě a s časovou rezervou (nevídáno, neslýcháno!) - a před školou jsem zjistila, že můj zámek už definitivně dosloužil. Nekvalitní materiál a islandská zima prostě zapříčinily, že zámek zoxidoval a nešel otevřít, k čemuž určitě přispěl i fakt, že klíče jsou z neidentifikovatelného měkkého (!) materiálu a rády se lámou (vyzkoušeno). Boudík dorazila Katka a zamkla mojí plečku ke svému kolu. I když, upřímně, ten, kdo by případně ukradl moje kolo, by si moc nepomohl.
Dopoledne jsme povinně věnovali cvičení ze čtvrtohor, ke kterému jsme měli použít knížku, kterou jsem si (kupodivu) nekoupila. Tak nějak jsme to s Katkou zvládly a já teď jen dumám, jestli to nebylo na známky, protože u otázek byly body. Hm.
Přestávka před francouzštinou byla konečně smysluplně využitá, takže mám nový zámek (zas ten obyčejný, ale ten měsíc už to vydrží) a epesní jmenovku na batoh. Ještě jsme s Katkou zkontrolovaly novinky v sekáči, zjistily, že parádní vlněný pletený rolák je mi malý přes ramena a báječné (taktéž pletené) bolerko má krátké rukávy. Ještě že tak, to by jinak padlo peněz na parádu. Tak jsem si koupila aspoň malou (překvapivě vlněnou) taštičku za bohulibou cenu 1euro. Měla stát dvojnásobek, ale paní mi zcela zjevně nehodlala vracet na islandskou tisícovku a spokojila se s drobnými, co jsem měla při sobě.
Abych uspokojila chutě na sladké a taky si dala něco k obědu, stavila jsem se ve svojí oblíbené pekárně Björnsbakarí na pistasíustykki, což je neodolatelně dobré sladké pečivo s pistáciemi. Fotku asi nikdy neuvidíte, na to je to moc dobré a vždycky to sním dřív, než si na nějaké focení vzpomenu :-)
Francouzštinu jsem přežila snad bez úhony, dostala 95 % z další části zkoušky a teď nezbývá, než doufat, že to příští středu zvládnu, získám pěknou známku a tím to skočí, protože na PřF mi tu francouzštinu neuznají ani za nula kreditů (ověřeno).
Nakonec jsem se rozhodla zjistit, jak pokročily opravy v Laugardalslaugu, největším reykjavíckém bazénu. V lednu tam totiž zavřeli 4 ze 7 hotpotů a saunu. Jo, opravy pokročily. Zavřeli ještě průplav mezi plaveckým bazénem a dětským bazénem a i místní, kteří obvykle na nic nespěchají, začínají být nervózní "aby to bylo aspoň do Vánoc", jak dneska pravil jeden rozšafný děda. Korunu tomu nasadil asi tříletý chlapeček v dámské šatně, když jsem si brala batoh narvaný k prasknutí a chystala se jít domů. "Maminko," obrátil se na svojí těhotnou maminku, "Ty máš v bříšku děťátko, že jo?" "No, mám." "A ta paní má svoje děťátko v batohu?"
Když se daří, tak se daří a tak se mi rozhodla udělat radost i Ugla:
Žádné komentáře:
Okomentovat