Podvod!

Ve čtvrtek se téměř všichni obyvatelé Reykjavíku stali oběťmi či svědky podvodu.

Již od rána na modré obloze svítilo slunce, pofukoval vlahý větřík a teplota se pohybovala okolo 0°C. Všichni podlehli této lákavé reklamě na jaro a vyrazili do ulic, aby si užili jarní den. V tomto klamu je svým chováním a zpěvem podporovali i ptáci (jmenovitý výčet viníků není kompletní): krkavci, ústřičníci, racci, drozdi, kachny, husy i labutě.

Již v pátek se ukázalo, že jaro není skutečné. Tráva se schovala pod sníh, krkavci byli raději zticha, jen drozdi věřili ve svou beztrestnost a dál loudili krmení.

****

Naletěla jsem i já. Po škole jsem zajela na Ægisídu, projela se až k Nauthhólsvíku a snažila se fotit ústřičníky. Kromě toho, že na tohle kompakt prostě není stavěný se u mě neustále zastavovali důchodci se psy a ptáky mi plašili. "To je ale krásně." "Tak tady máme jaro." "Jaro je tady." Taky se napálili.

Prokličkovala jsem mezi kamením a řasami na cyklostezce (že by byl divoký příliv?) a vydala se pořád po Ægisídě na Seltjarnarnes. Sluníčko se snažilo, vítr skoro zmizel, prostě paráda. Ticho, které rušil jen zpěv ptáků a skřípot mojí plečky. Zaparkovala jsem u Bakkatjörnu a koukala na labutě a kachny. Přiblížil se i krkavec a ukázal pár kousků, oni kromě "krákání" umí i skvěle napodobovat melodie a zvuky. Ten, kterého potkávám u BSÍ umí skřípat jako brzdící autobus.

Před další kameny a časy jsem se dodrkocala k majáku Grótta, respektive k parkovišti, protože odliv ještě nepokročil dost na to, aby se dalo projít až k k němu. Sebrala jsem si pár ulitek, našla dvě podivnosti - nějakou kost a cosi chrupavkoidního (viz. moje rajče.net) a vyrazila zpátky do města.

Ještě jsem se rozhodla využít počasí, zamkla jsem kolo u boudy na sušení ryb a vykasala kalhoty. Za budkou je totiž mrňavý hotpot, tak akorát aby se tam dalo posedět s nohama v teplé vodě. Protože mě pletení po večerech nebaví a usínám u toho, vytáhla jsem si svoje pokusné klubko a chvíli štrikovala s výhledem na maják, Esju a oceán. Prostě super.
O co větší bylo moje zklamání, když jsem v pátek vstala a za oknem bylo nejen bílo, ale dokonce ještě pořád sněžilo...