neděle 14. srpna 2011

Trek z Holtu do Núpuru přes Þverfell (676 m n.m.)


Po absolvování obskurní divadelní události v Ísafjörðuru, nebo spíše jen její poloviny (nejspíš jsme ignoranti, ale tohle jsme nezvládli), nastal čas na další výlet, opět ve složení já, Péťa, Štěpán, Chris, Hendrik.
Autobus nás okolo půlnoci vyhodil u Holtu v Önnundarfjörðuru a zbylí Erasmáci, značně posíleni alkoholem, pokračovali do Núpuru. My jsme se po chvíli cesty utábořili mezi farmou Hjarðardalur a pobřežím. Hannah Scout překvapil i tentokrát. Zatímco ostatní tvrdili, že bylo tepleji než na minulém treku, já tvrdím, že bylo stejně a k tomu jsem si vzala blbé ponožky. Ale nebyla mi zima, jen trochu chladno, což s tímhle spacákem považuji za terno (a Zuzka Procházkovic asi taky :-).
Ráno jsme se probudili do sluníčka a po snídani vyrazili podél fjordu na západ. Kromě vyhlídky na Flateyri a protilavinové valy nás zaujaly i krásně bílé pláže, což na Islandu není zvykem, pláže tu bývají černé. Po chvíli cesty jsme odbočili k farmě Tunga. Hned nás přivítal přátelský ovčácký pes a my se vrhli na focení koní. Už nikdy nebudu fotit koně, kdo pak má ty fotky probírat... :-D
Po prohození pár slov s farmářem, obligátním obdivování všudypřítomných Zetorů a jedení borůvek jsme pomalinku stoupali údolím až k parádnímu vodopádku, který vyzýval k obědové svačince. No řekněme si upřímně, usnuli jsme. Ale jen na chvilku.
Pak už se šlo ke konci údolí, kde se po cestičce vystoupalo do sedla a pak po mírném kamenitém svahu na Þverfell. Tady došlo na nejoblíbenější část celé akce (hned po vodopádech a spaní) - teplý čaj z Chrisovy termosky. Po sérii vrcholových fotek ("peak of the day") jsme se údolím Núpsdalur vydali dolů. Potok vytvářel celou sérii vodopádů, až to po několika desítkách minut začala být nuda a člověk se po vodopádech ani neotáčel. Ale krása - mech v nejzelenější zelené, průzračná voda, supr.
Nerada přiznávám, že i během odpolední svačinové pauzy jsme usnuli. Asi se začíná projevovat, že v Núpuru málo spíme, protože tenhle výlet byl odpočinkový. Zamokřeným údolím jsme došli až k botanické zahradě v Núpuru (mimochodem, nejstarší botanická na Islandu) a už jsme byli doma.

Žádné komentáře:

Okomentovat