Tak jsme s Péťou zbořily mýtus, že z Westfjordů do Reykjavíku se stopuje blbě. Měly jsme totiž štěstí...
Pro stopování jsme se rozhodly ze dvou důvodů:
1) Nemáme ubytování v Reykjavíku před exkurzí.
2) Když strávíme čas stopováním ušetříme hned dvakrát - za autobus do Reykjavíku a za ubytování tam (bylo-li by vůbec nějaké).
Ráno se Erasmáci, notně znaveni poslední párty, nacpali do autobusů a
vyrazili do Reykjavíku. My jsme se s nimi ale svezly jen z Núpuru do
Ísafjörðuru. Štěpán a Hendrik nám vzali notebooky a pár dalších věcí a tak jsme mohly vyrazit na náš velký stop k jihu.
Autobus nás
vyhodil u univerzitního centra a shodou okolností se tam pohyboval i
Peter, ředitel celé naší jazykové srandy. Vzal nás na křižovatku směr
Hólmavík a Reykjavík. Kupodivu nám zastavilo hned druhé auto.
Nechápu, co
ty hodné lidi z Bolungarvíku vedlo k tomu, aby si do auta nasadili dvě
holky a obrovskými krosnami, ale prostě nás vzali. Vzali
nás až do Hólmavíku, přes 220 km. Rodina jela na soutěž ve vybírání
nejlepší ovce, pán byl loňský mistr Islandu v téhle (pro nás obskurní)
soutěži. I jeho paní Elín byla docela milá a tak jsme si prima
popovídali, docela dost toho věděli i o Česku a českých filmech, zcela
zjevně fandové Pata a Mata, fakt! Klučina, Emil Uni, skládal báječné
ptáky z origami a když zjistil, že tohle fakt nezvládám, dokonce jsem
jednoho z "opeřenců" dostala darem, heč. Přijaly jsme nabídku, že bychom
se na ten ovčí festival taky mohly jet podívat, a neprohloupily jsme.
Bylo to super!
Celá soutěž je rozdělená na amatéry a profíky a cílem je seřadit 4 ovce
podle kvality. U amatérů o umístění rozhoduje správné seřazení ovcí a
co nejlepší popis důvodů, proč jste je takhle seřadili. Zúčastnilo se
celkem dost lidí, nakonec přesvědčili i nás. Moje kritéria výběru
nejlepší ovce a popisu se skládala jenom z "pěkná srst", "bílá",
"hezká", "vypasená", což kupodivu na vítězství nestačilo. Nakonec nám
Elín prozradila hlavní fígl: strčíte ovci ruce mezi nohy (a doufáte, že
se jí nechce čurat) a ohmatáte, jaké má svaly na stehnech. Aby dobře
běhala po kocích :-) Samozřejmě se posuzuje i jestli ovce vypadá podle
standardu plemene, jestli má správné nohy a tak. No prostě spousta
legrace. Byly jsme pozvány i na oběd, což zahrnovalo supr masový vývar
(víc jehněčího, miluju jehněčí :-) a dorty :-P My jsme nevyhrály a
bohužel nevyhrál ani loňský mistr, "náš" pán byl nakonec druhý.
Líná huba - holé neštěstí a tak jsem se zeptala, jestli neví o někom,
kdo by jel dál na jih. Věděli a tak jsme se po soutěži jen přesunuly do
jiného auta a už jsme frčely směr Borganes, dalších cca 160 km. Péťa
vzadu pěkně vytuhla a uvrhla mě do pěkné šlamastyky. Pán uměl anglicky
jen o málo lépe, než já islandsky a tak se udržení konverzace stalo
náročným úkolem. Nicméně diskuse o počtu traktorů Zetor vedená v
islandštině byla heroickým výkonem :-)
V Borganes jsme s nechaly vysadit u kempu a usoudily, že bychom mohly
jít spát jinam, čímž by se (kromě ušetření nějaké malé částky) dalo
poznat Borganes. Za cíl jsme zvolily pěknou louku u pobřeží a za chvíli
nám v cestě stála jen ohrada z ostnáče. Po heroickém překonání za
vydatné Pétiny pomoci jsme začaly stavět stan, což znepokojilo místní
koně a tak jsme se rozhodly zmizet - zpět přes ohradu. Nakonec jsme si
postavily stan na vršku kus od hřbitova, kde zcela zjevně (jak jsme
otestovaly) vyvěrala teplá voda a tvořila tajemnou "mlhu". Trochu divné
místo na nocleh, ale měly jsme pěkný výhled :-)
Druhý den jsme stopovaly do Reykjavíku, což jsme zvládly na jeden
jediný zátah a na svezení jsme čekaly jen chvíli. Vzala nás nějaká paní,
která jela na kurz o turismu ve spojení s geotermální energií. Pod
posledním fjordem před Reykjavíkem je tunel, což je docela zajímavý
zážitek, vzhledem k tomu. jak strmě se na počátku klesá. Stihly jsme chytit
"vyfocení" za příliš velkou rychlost v tunelu, paní nás vysadila na konečné busu v Háholtu a pak už jsme se jen dokodrcaly o centra.
Shrnutí: bylo to rychlejší a snazší, než jsme čekaly. Holt jsme měly
štěstí. A jsem opravdu ráda, že jsme poznaly tu rodinu z Bolungarvíku.
Žádné komentáře:
Okomentovat