Sněhové radovánky a "radovánky"

Počasí se zbláznilo. V pondělí byl sníh. V úterý ho přibylo. Sněžilo i ve středu. To, co se objevilo ve čtvrtek, předčilo i nejdivočejší představy.
***

V pondělí se ukázal sníh, krásný, bílý a načechraný, navíc bylo hezky a venku to vypadalo jako reklama na Island. Po škole jsme s Katkou vyrazily na Perlan a já se cestou domů stavila vyfotit Veðurstofu (islandská obdoba ČHMÚ).

Výhled z Perlanu na Reykjavík, záliv Faxaflói a Esju

Hallgrímskirkja

V úterý sněžilo víc a ve škole jsme byly až do pěti, ale přesto stále nadšenější, protože i obyčejné věci najednou vypadaly neobyčejně.

Kampus

Středa byla opět zachumelená, dokonce bych si dopoledne dovolila označit jako bílou tmu, z oken učebny nebylo vidět nikam, prostě jen souvislá bílá barva, sníh hnaný větrem. Naštěstí to odpoledne bylo lepší, ale vzhledem k tomu, že kašku, tak jsem stejně na termální pláž nemohla.  Navíc jsem byla vyřízená po francouzštině, protože dohromady s učitelem jsme tam byli jen čtyři a diskuse o slavných osbonostech se zvrhla v debatu o chlapovi, co se jmenuje Serge Gainsbourg a já o něm do středy nikdy neslyšela. Nevadí.

Pravou pohromou se stal čtvrtek. Sněhová bouře uzavřela i některé úseky Ring Road a dokonce i silnici z Keflavíku do Reykjavíku a tak se mezinárodní letiště ocitlo v izolaci. Autobusy jezdily značně nepravidelně, alepoň ráno nejezdily skoro vůbec. Takže jsem  nemohla do školy busem - zrovna dnes by se to hodilo. Vzhledem k tomu, že mocnost sněhové pokrývky na chodníku podél hlavní reykjavícké silnice se pohybovala v rozmezí "po kotníky, to jde", přes "jestli to bude celou cestu po kolena, tak přijdu pozdě", až po "ne, po pás  se mi to nelíbí" jsem byla nucená plížit se pod stromy, kde byl sníh "jen" po kolena, obíhat bloky domů, kde bylo v závětří míň sněhu a do školy jsem přišla pozdě. Nikdy by mě nenapadlo, že cca 1,5metrový val oddělující chodník od silnice se stane jen malým hrbolkem...

Vpravo je ten val :)

 Protože odpoledne bylo lépe a večer ještě líp, přesvědčila jsem Katku, že si rozhodně musí zkusit noční orienťák ("To nemůže bejt víc jak kilák nebo dva, vždyť je spousta sněhu a ta mapa je malá.") Sněhu bylo přiměřeně, trať měla vzdušnou čarou 4,3 km a 15 kontrol, někdo z toho měl klasický nočák, někdo to vzal na běžkách. Každopádně super a těšte se na článek. Fotky dám až k článku, moc jich nemám :-)