Rozepsala jsem článek tom, jak Islanďané hájí svůj (ne)ekologický přístup k lecčemu, kouknu na Zuzky blog - a ejhle. V HongKongu jsou na tom stejně, nebo spíš hůř.
Islanďané údajně třídí odpad. Ve škole jim to jde na jedničku - kontejnery na papír, plast, sklo, tetrapaky, baterie, organický odpad i směsný odpad jsou všude. V ulicích je to horší. Od srpna jsem našla 1 (slovy jeden) kontejner na plast a stejný počet kontejnerů na papír. U toho na papír si ani nejsem jistá, že je v Reykjavíku, možná už je to Kópavogur. V našem domě se třídí plechovky a petky (bodejť, jsou zálohované) a - to je všechno. Občas Stefán neznámo kam odveze noviny, ale jiný papír nebo kartony ne. Všechno se to cpe do popelnice, to je jedno, hlavně ať je to z domu to už není naše starost... Jo a z plechovek a petek nic nemám, vykupuje je jedno centrum a prý je třeba mít islandský účet, abyste obdrželi "odměnu". Tak to nechávám domácí. Ještě jsem se zmohla na třídění papíru, který nosím do školy, ale zajisté chápete, že papírové krabice od mléka a organický odpad v batůžku nepřepravuju.
Co mě přivádí k šílenství, je neuvěřitelné plýtvání. Tihle lidé plýtvají prakticky čímkoliv, a to kdekoliv, kromě školy (a to se ani netýká všech budov). Tak třeba voda. Zatímco ve škole je "pítko" na senzor, doma je třeba vodu odpustit, aby nesmrděla sírou. Nevadí, ale proč ten kohoutek nikdo nezavře při čištění zubů, mytí nádobí nebo úklidu? To samé s elektřinou. Domácí "má ráda světlo" a tak se u nás svítí celou noc (a skoro celý den, pokud nezhasnu já) v chodbě, jídelně, kuchyni i neobydleném (!) pokoji v patře. Jen tak, z plezíru. Žárovkami Osram energetické třídy E. Do toho se Roro i Stefán (domácí) pohybují po domě a nechávají zapnuté nejrůznější spotřebiče. Není výjimkou, když hraje rádio v kuchyni v přízemí i jejich pokoji v patře a k tomu dole v přízemí v jiném pokoji televize. Nikdo tu televizi nevypne, když ručí v poslechu rádia, jen zavřou dveře.
Jasně, nechtějí hliníkárny a elektrárny na řekách, to je jim ke cti, ale mohli by s ekologií začít sami u sebe. Skoro všichni zahraniční studenti prostě nechápou, že tuhle údajně ekologickou zemi (nebo spíš její obyvatele) ekologie zas tak moc nezajímá.
Poznámka: Nejvíc mě dojme, když dopiju mléko v papírové krabici, kouknu na symboly "papír" a "recykluj" a musím krabici hodit do směsného odpadu. Není to k vzteku?!
Žádné komentáře:
Okomentovat