Tak jsem s hrůzou zjistila, že se mi tu hromadí resty...
13.11. jsme s Danou jely na výlet. Zvala jsem Péťu s Hendrikem a
Chrisem, ale ti se k ničemu neměli a tak jsme nakonec jeli ve složení
já, Dana, Němka Kristina (Christina?) a Řek Vagelis. Vyjeli jsme z města
přes Mosfellsbæ a jeli do Hvalfjörðu. U parkoviště na cestě k vodopádu
Glymur jsme nechali auto a vyrazili vstříc jediné hoře schované v mlze. Při balení se ozývaly dotazy jako "Máte lano?" a "Bude nám stačit jeden cepín?". Co to jako má znamenat?
Po mírném nástupu jsme se začali šplhat
vzhůru po suťoviscích a sněhových polích, z mého a Vagelisova pohledu
dost nekonečných. Zastavilo nás až opravdu prudké sněhové pole a vichr.
Bohužel jsme zůstali nějakých 30 výškových metrů pod vrcholem, ale co se dalo dělat. Jeden cepín by to fakt nevytrhl. Ale zas byly výhledy.
Na půl po zadku a napůl po nohou jsme se začali sunout dolů, jako
tradičně jsem byla největší brzda. Musím si přivézt hůlky, nevím, na co
jsem při balení myslela, že jsem sem přijela bez nich. Po téměř úspěšném
honu na uprchlý igeliťák jsme za houstnoucího šera sešli k autu, trošku
unavení a hlavně pěkně vysmátí.
Po krátkém protažení jsme se vydali zpátky a ještě odbočili na "tajný"
hot pot. Ten vám prozradím, jen když za mnou přijedete :-) Odměna to
byla zasloužená, krásně jsme si odpočali. Všichni jsme si užili noční výhledy, měsíc skoro v úplňku, po chvíli jasná obloha, prostě krása.
Díky Daně za zorganizování výletu!
Moje fotky tu.
Žádné komentáře:
Okomentovat