pátek 29.7.2011
Brzké vstávání, rozloučení s taťkou a bráchou a už jsme jeli s Honzou a
mamkou na nádraží. Na vlak v 5:40 mě přišli vyprovodit i Vejtek, Zuzka,
Věrka a Bára, moc děkuju!
Do Berlína jsem jela v 7:30 z Florence se StudentAgency. Rozloučila
jsem se s Honzou a mamkou a rozesmutnělá se posadila do autobusu. Vedle
mě seděl nějaký starší pán, který patřil k Hare Kršna, hned za hranicemi
nás kontrolovala německá policie (a přišlo zpoždění). U Berlína jsme
chytli kolonu a tak jsme přijeli až ve 13:15 místo 12:00. Navíc mi ruplo
rameno u Honzovy krosny, ale povedlo se mi to spravit. V Berlíně,
stejně jako většinu cesty Německem, lilo.
Koupila jsem si lístek na nadzemku (vlak) a vyrazila. Linkou S-46 jsem
plánovala dojet na Adlershof, přesednout na S-45 nebo S-9 a vystoupit u
letiště. Nejprve se mi povedlo vystoupit o dvě zastávky dřív (fakt
nevím, proč jsem to udělala :-) a čekala jsem 35 minut, než pojede znova
S-46. Pak na Adlershof visela cedule, že S-45 nejezdí. Nicméně S-9
jezdit mělo. Po 40 minutách čekání na tuhle linku vlak skutečně přijel -
a ani nezpomalil a stanici profrčel. Nějaká slečna, která jela taky
směrem k letišti mi nabídla, že tam můžu jet s ní, že ví ještě jednu
možnost, jak se tam dostat. Tak jsme jely chvilku linkou S-8 a pak busem
163, který končil přímo u letiště. To bylo docela milé.
Na letišti jsem byla před čtvrtou hodinou a měla 6 hodina čas do
check-inu a teoreticky 8 hodin do odletu. Fakt super, protože s krosnou,
batohem, taškou, foťákem a bundou se po letišti ani nedalo moc
pohybovat. Nějak jsem to přečkala a mým největším stresem bylo, abych
nemusela platit za těch pár kilo navíc, co bylo v batohu, ze kterého
jsem včera v zoufalství vyndala boty do školy a pár dalších věcí.
Na check-inu jsem potkala holku se srandovně zabaleným batohem, která
se mnou nastupovala v Praze do autobusu. Ukázalo se, že jsem trubka,
nebo naše váha doma neměří přesně, protože váha batohu byla 19,7kg.
Bohužel při kontrole zavazadel vzal jeden iniciativní sekuriťák tak
vehementně za batoh s notebookem, že se mi rozjel zip. Nějak jsem to
spravila a tak jsem to neřešila, jenže o pár hodin později v letadle -
lup - a zip v háji. Pěkný, bude mi pršet do batohu v zemi, kde prší
skoro pořád...
Povídaly jsme si s Ivanou (ta holka), která jela na workcamp, nad
průvodcem po Islandu a do řeči se s námi dala i Julia (Polko-Němka),
která tam taky jela. Docela jsme si padly do noty a Julia, která je v
couchsurfingu, mi nabídla, že se zeptá na ubytování i pro mě. Při čekání
na let, který měl zpoždění, jsme si česko-polsko-anglicky povídaly ve
frontě a přidala se k nám i Ewa, Polka. Docela jsme se nasmály.
---
sobota 30.7.2011
Let byl v pohodě, jen škoda, že nebyla svačinka, protože odlet byl až
okolo jedné ráno a cesta byla docela dlouhá. V Keflavíku jsme si
vyzvedly batohy (a moje, vlastně Honzova, krosna měla rozjetý boční zip.
Ano, ten zip, co vede do hlavní komory, naštěstí byla tak napěchovaná,
že se nic snad ztratit nemohlo. V příletové hale Ewa potkala svojí
spolucestovatelku, londýnskou Polku Dominiku a koupila lístky na autobus
z letiště do Reykjavíku. Julia zkoušela zavolat na ubytování a optat se
na místo pro mě, ale nikdo to nebral, tak jsme se rozhodly zeptat
osobně. Ivana byla ještě na záchodě a tak jsme bus málem nestihly,
naštěstí byl autobusák hodný a počkal.
Na BSÍ (hlavním autobusáku) jsme se řidiče zeptaly, kudy k Juliinu
bydlení a on nám nabídl, že nás vysadí u něj, protože tam veze hosty do
jednoho guesthousu. To od něj bylo opravdu pěkné, protože na to už náš
lístek neplatil. Óskar, u kterého Julia měla domluvený nocleh, souhlasil
a tak můžu zůstat až do pondělního rána, kdy jedu na EILC. Super!
Spát se šlo kolem páté a vstávalo se po jedenácté, v poledne jsme si
všechny daly sraz u Halgrímskirkji (hlavní kostel) a Óskar šel s námi.
Udělali jsme si prohlídku centra a zašly na "snídaňo-oběd" do kavárny.
No, ve skutečnosti to bylo vlastně jen na kafe s plněným croissantem,
ale bylo to hlavní jídlo dne. Byli jsme i na blešáku, kde jsou i rybí
trhy, třeba se příště odhodlám a ochutnám i hákarl, toho žraloka :-)
Později jsme zašly už bez Óskara na Öskjuhlíð k Perlanu. Navečer nás
všechny čtyři Óskar pohostil buchtou podobnou našemu perníku a pár
krekry se sýrem, to bylo docela prima, taková mini-párty a spousta
povídání. Večer jsme tomu s Julií daly korunu - od devíti do desíti jsme
byly v největším Reykjavíckém bazénu. Spousta teplých bazénů, plavecký
bazén, sauna, prostě labůžo...
Jen spát jsme šly zas pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat